Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

září 2008

Soustředění, malování,...

...a první noc v mé posteli...PART II
    Takže dokončení je tady...nic světobornýho to nebude, takže se víceméně nic nezmění... Navíc nemám moc času, tak hurá na to..
    Nedělní vstávání bylo díky několila nočním událostem opravdu nezapomenutelným zážitkem. Připadal jsem si, jako kdybych spal tak tři hodiny a navíc únava ze všeho toho sportování už byla opravdu znát. Hlavním problémem pravděpodobně bylo, že po návratu z hospody jsme se asi ještě hodinu bavili slovním fotbalem. A když už nakonec člověk přeci jen dostal možnost spánku, ozval se neskutečně zařezávající Martin a bylo po nadějích. Já to alespoň stlumil ve sluchátkách hudbou, ale když se k němu přidal posléze i Peťa...bylo po šancích.
    Ranní trénink jsme díky "zamčeným" dveřím od mantinelů a branek začli fotbálkem, kterej ze mě definitivně vyždímal poslední zbytky sil. Po tom co se zjistilo, že dveře nebyly zamčený, ale Peťa je hold jen neuměl otevřít, mohlo začít rovnání mantinelů, půl hoďky standartek a 10 minut hry. Odpoledne nás na závěr čekal přátelák s místníma podržklackama. Nějak nemám chuť se o tom rozepisovat, protože i kdybych použil termín "do hry jsem se téměř nedostal" , tak by to bylo sakra málo. Prostě trága... Do našeho hometownu jsme se vrátili kolem šestý večerní (mám ten dojem) a stylově ten celej víkend zakončili na pivě u pucholtů. Večer jsem si ještě s noťasem zaskončil k Honzikoj, abych si dodělal zápisy předmětů. Tohle bych taky nerozmazával, neboť že na VŠE to jsou kurvy už vim dávno, ale přesvědčily mě, že vrcholu ještě zdaleka nedosáhly.
    Ráno po probuzení mě děda odvezl domů na lhotku a já už se nemohl dočkat, až vyfasuju váleček s barvou a půjdu na to. Měl jsem ale poněkud zkreslený představy, neboť malování bylo oproti zbytku opravdu jako procházka s Annou Ivanovič po zasněžený Praze :-) (že by nějakej sen?) Celkově oba nátěry nám zabraly asi tak 3,5 hodiny...to všemožný a nemožný uklízení okolo skoro dva dny. Nakonec se ale podařilo a já po jedný noci v obýváku konečně mohl ulehnout  na svoji postýlku...lahoda:-) Další milník byl, když jsem si po více než týdnu od příjezdu konečně vybalil všechny věci, neboť tak 3/4 jsem si nechal v Praze a ten zbytek prostě v tom bordelu u nás nebyl kam dát. Ve středu už taky konečně dodělali zedníci poslední práce a my mohli začít konečně normálně žít. Navíc celkem ve velkym stylu, protože i když pár věcí se mi vyloženě nezamlouvá (záchod, plynovej sporák), tak stejně pořád převažuje ten pocit, že to vypadá vážně skvěle.
    Mno a tohle bude konec...jdu se balit na trénink. Jo...ještě jedna věc. Dnešní datum...už je to 7 let. Zrovna jsem chtěl napsat, že to letí jak sviňa, ale asi by to úplně nejšťastnější nebylo...pointa je stejně jasná.

 
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC