Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

září 2008

Here we go again...

aneb Nakonec proč ne
    Začněme pátkem. Sraz byl v 7 hodin u václava na pár rozjezdových. Kolik jsem jich měl už nevim, rozhodně jsem ale platil o jedno míň. O pár desítek minut později a s mnohem veselejší náladou jsme se přemístili do trpaslíka, kde probíhala nějaká "exchange-party" se zahraničníma studentama (a studentkama) :-) Jaká ironie osudu, že člověk nakonec stejně skončí s Češkou... Každopádně vstup do trpoše byl poněkud v divočejším stylu, neboť už tak po 15 minutách jsem měl čtvrtýho panáka, pokaždý jinej druh... Člověk ví, že nemá míchat, ale stejně to dělá...nakonec proč ne. Tempo se později lehce uklidnilo a jelikož nejsem fanoušek poličky, zakotvil jsem u lahváče plzně. Přeci jen je to i mnohem líp přenosný, pro tyhle akce takřka ideální. Pár detailů přeskočim, neboť nemusim taky vykecat všechno... Na Ivetu jsem si číslo nakonec vzal, hlavně asi proto, že mi její věk v tu chvíli nepřipadal jako překážkovej a ještě jí slíbil, že se jí druhý den ozvu. Přesunuli jsme se na travas, neboť Víťa měl asi bláhovej pocit, že ruleta bude opět sypat. Žel, nestalo se tak... Potom co i Honza prohrál svých posledních 19 korun kvůli sázce s barmankou, bylo načase jít domů. Žel, i to se nestalo a my se jen poposunuli do omegy. V čtvrt na šest ráno se Radim začal zvedat s tím, že v šest se stavuje Jiřík a jedou spolu pískat. Usadil jsem ho zpátky k baru a začal se rodit neskutečně blbej nápad. A to, že s nima s Číčou pojedem do Náchoda, protože "nakonec proč ne" ! Všechno vypadalo skvěle...vyhlídka na fajn road-trip, s lahvoňem z benzinky v ruce a s mým playlistem...awesome. Jeli jsme se jen otočit na Lhotku, aby si Slezi vzal věci a já něco do auta k jídlu. Bohužel ale cestou tam byl odvolán domů Honza, neboť před odchodem asi doma zapomněl říct, že je mu 20 :-) Takže jsem na to zůstal sám..nutno ale dodat, že ze začátku to probíhalo vážně dokonale. Pivo z benzinky bylo, moje hudba taky...jak ale cesta pokračovala dál, nějak mi došlo, že na pivo už vlastně ani nemám chuť, takže mi to jedno vyšlo do Náchoda akorát. Nápad, že budu předstírat delegáta vzal za svý hned, jakmile jsem vystoupil z auta s tím lahváčem v ruce přímo před skupinkou ted den hrajících dorostenců. Že se budou hrát jen tři zápasy mě slušně nabudilo, takže jsem první zápas vydržel na tribuně. Pak už jsem byl vytuhlej úplně, vzal si klíče od auta a šel se prospat. Komfort nic moc, zima strašná, ale v tom stavu co jsem byl bych bral cokoliv. Probral jsem se těsně před jednou a šel zkontrolovat co se děje v hale. Fakt, že se hrála teprv první třetina toho třetího zápasu mi vzal zbytky sil. Dodržel jsem alespoň včerejši slib a napsal Ivetě. Že jsem si to mohl odpustit už teďka vim taky. Což o to..dobrou věc jsem udělal. Jenže teď mě moje svědomí (ano, čtete dobře) nutí s tim něco udělat. Což o to...je to asi fajn holka, je pěkná, v ten pátek jsem se s ní fakt zasmál...jenže je jí 16. A co já jí mám teď říct? Promiň, já si ten večer neuvědomil kolik ti je? WTF? Proč jsem se prostě nezachoval jako sobeckej blbec a to číslo si vůbec nebral? Výsledek už stejně teďka jinej nebude, ale pocit bych z toho měl přeci jen jinej...lepší? Nevim, těžko říct. Anyway...domů z Náchoda jsem dorazil kolem třetí hodiny, do šesti spal jako miminko, pak lehce poklidil, připravil věci na neděli, navečeřel se, zkouknul Zeitgeist a zase ulehl do postele.   
    Druhej den nás čekaly zápasy v Litomyšli, který jsme poměrně slušně zvládli a znova si připsali plných šest bodů. Navíc mi Páclik přinesl House, takže mám novou závislost, protože Prison Break jsem prostě a jednoduše už odepsal. Domů jsme se dostali kolem pátý a já mohl začít balit věci do Prahy, neboť novej semestr už mi klepal na dveře. Na byt jsem se úplně vyřízenej doplazil kolem desátý večerní s vyhlídkou jednoho cvičení  odpoledne na rozjezd.
    Dneska jsem se na mů vkus probudil relativně brzy a už o půl desátý, samozřejmě po všech ranních náležitostech koukal na dalšího house. Třetí hodina odpolední se ale dostavila nečekaně rychle a já se musel vydat na Žižkov. Na Hájích jsem si konečně zařídil lítačku, takže jsem sice neulevil peněžence, ale sobě rozhodně ano. Není to příjemný, když na ty jízdenky musí člověk pořád myslet.
    Pojem ekonometrie mi vůbec nic neříká, ale co je horší, nevim to doteď. Bláhově jsem očekával, že mladý doktorand slovy "začneme úplně od začátku" vysvětlí, čeho se předmět bude alespoň vzdáleně týkat. Bohužel...hodinu a půl jsem z tabule opisoval všelijaký čísla a písmena, aniž bych měl šajn, čeho se to vlastně kua týká. Nebyl jsem naštěstí sám. Týpek vedle mě byl podobnýho ražení, a když ke mně asi po hodině prohodil takový zoufalý "co to kua mele?" bylo mi jasný, že chyba asi není úplně na mojí straně. To zas bude sranda tenhle předmět...chjo...Zítra je z něho přednáška, tak snad aspoň tam začnou "úplně od začátku".
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC