Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

srpen 2008

A trip to Glasgow

aneb Zapomeňte na to, že ve Skotsku nejsou pěkný holky
    Včerejší den volna jsem v Vojtěchem prožili opravdu naplno. Byli jsme oba tak unešený, že cestou domů jsme slovama jako "legendary" , "steak-sauce" , nebo "awesome" vážně nešetřili. Což o to...Glasgow opravdu je z velký části poměrně hnusný město...a i ten akcent místních je  "uši-trhající"...ale jestli se někde dá s lehkým srdcem utratit 300 liber za pár hodin, tak je to právě tam. Ale začněme od rána...
    Původně jsme měli vyrážet vlakem v 8:15 z Pitlochry, což víceméně znamenalo opětovné vstávání v 7 hodin. Naštěstí nám brácha připomněl, že vlaky takhle brzo ráno bejvaj k---vsky drahý. Mají tady hold trochu odlišnej systém než u nás, a to zrovna nemluvim o tom, že ty služby jsou nespočetněkrát lepší než u nás. Čili cesta ranním vlakem (až do jedenácté hodiny dopolední) vás přijde dráž, než ve zbývající části dne. Další zajímavostí jsou zpáteční slevy. Třeba jízdenka do Perthu člověka vyjde na 10 liber, pričemž zpáteční je za 10.60... Důležitý taky je nepřepočítávat na tu naši debilní korunu, ale dát si to dohromady s průměrným platem ve Skotsku...prostě ráj.
    Odjezd jsme teda změnili na jedenáctou hodinu, takže jsme se i poměrně slušně vyspali. Bezmála dvouhodinovka ve vlaku utekla i díky Samotářům příjemně rychle. Jen škoda, že vlakový "mistr-provianťák" s cedulkou Martin nebyl Čech, ale Polák..chm...
    Z nádraží jsme vyšli přímo na George Square a mě se hned vybavila loňská první noc ve Skotsku, když jsme tam s bráchou, po jedný malý zastávce v baru, seděli přímo uprostřed toho velkýho náměstí úplně sami, žrali lovečák a byla nám strašná kosa, když potom...potom začalo chcát :-) No zpátky do současnosti...udělali jsme s Vojtou pár fotek, hlavně ty s W. Wallacem stojej vážně za to. Když jsem mu na otázku odkud jsem odpověděl, že Čech, hnedka vyhrkl klasický "Jak se máš?" , což člověka vážně rozesměje. Ještě nám doporučil ať přijedem v sobotu zas, neboť na tom náměstí bude hrát osm tisíc dudáků. Teda jako...doteď jsem slyšel hrát nejvíc asi tak dvacet najednou, a i tak to byl docela kravál. Osm tisíc si teda nechám radši ujít...
    Pokračovali jsme potom dál do Buchanan centre, což byla vlastně naše jediná plánovaná zastávka, neboť tenhle výlet byl prostě "materialisticky" zaměřenej...zas je pravda, že v Glasgow nic k vidění skoro není...
    První zastávky jako už klasicky byly Gap a River Island, kam jsme se potom asi třikrát stejně vrátili. Hlavním plánem ale bylo konečně pořídit boty, neboť v Perthu je to v tomhle směru poměrně chudý, takže kde jinde by měl být Adidas store(Nike my nepodporujem), než v Buchanan centre. Jenže ouvej...nikde nic. Zase jen Nike, kde měli kulový. Vydali jsme se tedy ven do ulic, abysme se po 20 minutách neúspěšnýho bloudění vrátili zpátky. Náhodou jsme narazili na "Qube", kde prodávaj všechny takový fancy značky jako Adidas, Nike nebo třeba Lacoste. Jedny boty nám navíc padly vážně do oka, jenže...problém kterej musim malinko rozvýst. Tím, že pracujem průměrně 11 hodin denně a člověk se potí atd. dostaly naše pracovní boty poměrně zajímavý aroma, takže když se po práci přezujem do těch civilních, ten smrad jednoduše nezmizí. Tím hůř, že už to začínalo bejt vážně neúnosný. No ale zpátky do Qube...pokaždý, když jsem se já nebo Vojta vyzul, to tam tak neskutečně zavanulo, až jsme se prostě museli tlemit:-D Nakonec stejně neměli naše velikosti, takže jsme je tam aspoň patřičně vytrestali. Museli jsme se už hold smířit, že boty nepořídíme...já si aspoň spravil náladu iPodem a Vojta docela posh vůní od Dolce&Gabana a vydali jsme se zpátky na nádraží, neboť vlak odjížděl za 20 minut. Jenže...přesně před vchodem přes ulici jsme zahlídli obchod, kterej měl ve výloze plakát "New collection of Adidas and Nike", nebo něco podobnýho. Oba jsme měli za pár minut vybráno a čekali jsme až přinesou krabici s našema velikostma. Další problém ale...jsou tam tak ochotný, že k vám přijdou, poprosej ať si sednete, kleknou si k vám a vytáhnou botu z krabice ať si ji zkusíte. Jenže to asi nevěděli co je čeká :-D Vojta se tak styděl, že si zkusil jen jednu botu radši, kdežto já to vzal od podlahy a prostě si zkusil obě...myslim, že té milé slečně slzej oči ještě teď. No co...
    V osm večer jsme se vrátili domů, naházeli starý boty do pračky, spálili ponožky...:-)
    A dnes? Nic...včera to bylo náročný až až....
   
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC