Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

říjen 2008

Alkoživot...

aneb Jinak se to prostě nedá nazvat...
    Uzliny v krku mám pořád lehce nateklý. Nijak extra mě to v ničem neomezuje, ale nepříjemný je to samo o sobě dost. Řešení by nalezlo i dítě v počátcích školní docházky...pár dní se vyhýbat studeným nápojům a bumbat čajíček. Že se tohle absolutně neshoduje s mým stylem života? Potom se hold nemůžu divit, že mě to trápí už druhý týden. A i když dneska jsem zůstal doma a zítra snad také dám přednost klidnému večeru v mém pohodlném křesle před zvěrstvama Jižního Města, v pátek jedeme na hokej, což zkráceně znamená, že léčbu opět odložím. Pokud už to teda ten zánět (nebo co to vlastně je) nezabalí sám od sebe. Ale to je fuk...
    Nedávno jsem si mým nejbližším stěžoval, že zde nemůžu interpretovat úplně všechno. I když jsem od přírody člověk otevřený a rád se podělím s většinou svých zážitků každému, přeci jen jsou v životě situace a momenty, o kterých se člověk stydí i vyprávět. Natož to napsat sem. Tady ten "deníček pro všechny" má v jistých směrech svoje nenapodobitelné kouzlo, jenže některé věci přeci jen uveřejňovat nemůže. Spálil jsem se už jednou...a to byla banálnost. Kdybych tu dopodrobna vylíčil včerejší noc a nějakým záhadným způsobem (tak jak se to vlastně už stalo) by se to dostalo k oné osobě, jednoduše by moje existence na tomto světě rázně skončila. A to možná i víckrát po sobě. Přesto bych si neodpustil, kdybych na to časem jen tak zapomněl...i když v tuhle chvíli si řikám, že to zkrátka není možný. Kdybych včerejší noc popsal jako skvělou, bylo by to stejný, jako bych napsal, že v posledním (S4E05) HIMYMU se zas tak moc převratnýho nestalo...jestli mi tohle jednou připomene to, o čem tu vlastně (ne)mluvím, budu jedině rád. Pokud ne...bude můj budoucí vnuk vyrůstat o jednu strašně dobrou historku chudší. A nebude moci jednou přijít mezi svý kamarády a říct:"Hej můj děda je mrtě cápek"!  A já jdu radši od toho, než se do toho ještě víc zamotám...čili pondělí až středa...hurá na to.
   Co si dva dny po pondělí z toho dnu vlastně vybavuju? Vím, že jsem po obědě vyrazil za Simonou na koleje, abychom si promluvili o tom, co a jak bude dál. Jelikož se to protáhlo víc než jsem čekal, na ekonometrii na žižkově jsem dorazil opravdu akorát. Že z toho předmětu začínám být čím dál tím víc zoufalej už je věc druhá. Zůčastnil jsem se...i to je někdy výhra. Alespoň jsem si spravil náladu s Voltym a Víťou v mojí oblíbený plzeňce na buďárně. Navíc mám dojem, že jsem poprvý v životě na vlastní oči viděl v akci tzv. společnici. Druhá možnost je taková, že se jednalo o až "přehnaně náklonost vyjadřující" vnučku se svým dědou. Která varianta je víc stravitelná nechám bez komentáře...
   Úterý si až do přednášky na žižkově nevybavuju skoro vůbec...ta část mozkových buněk asi včera nepřežila. Nemám jim to za zlý...spíš jsem rád, že zbyly ještě vůbec nějaký. Úvod do teorie her začíná být až moc znepokojujícím předmětem...co mi ale zkazilo náladu úplně, bylo, když jsem s borcem sedícím vedle mě prohrál piškvorky během šesti tahů. Ale ano...i to se může stát. Večer mě čekala ona zmíněná oslava, na kterou jsem dopozval i Víťu, jelikož jemu odpadla "chlastací středa". Že by mi za to dneska ráno asi nepoděkoval je dost možný. Nechci o tom večeru prostě psát, ale je fakt, že Víťu už jsem dlouho neviděl takhle opilýho. Úplně mě odrovnal po nástupu do nočního busu, když tam na celý kolo zařval:"Kdo tady volil ČSSD voe?" :-D A to je jen krátký shrnutí toho, jak včera večer (resp. dneska ráno) vypadal / vyváděl.
    Dneska po probuzení na mě čekala krásná kocovinka, kterou jsem ale musel vůlí zahnat, neboť od jedný mám na jižáku hosp. dějiny. Můj vlastní rekord v počtu popsanejch stránek jsem od minula posunul už na sedm...nutno říct, že tolik jsem nepopsal za celej prvák, a to z čistě pragmatickýho důvodu. Všechny zápisky jsou prostě ke stažení na netu...tyhle ne. Po návratu jsem už jen střídal mé oblíbené činnosti...čili polehávání, jídlo, počítač, spánek. Večer navíc Chelsea porazila AS 1:0, a i když to díky těm italským šmejdům bylo chvílema nekoukatelný, přeci jen mě ty tři body potěšily. S fotbalem navíc skončila jakákoliv aktivita, o který by alespoň vzdáleně bylo nutný psát...takže já jdu lehnout.
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC