Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

květen 2008

Malé zamyšlení...

aneb Germo vrací úder
    Hold mě nutí ten kluk psát :-) Přece ho nenechám, aby se nějak nebezpečně dotáhl. To by moje ego hodně těžce neslo. Pravdou ale je, že kvantitou ubývá kvalita. Tak například teď nemám vůbec nic, co bych tak nějak rád zvěčnil. Takže se zase omezim na několik řádků plných plků o ničem. Ale stalo se mi to už několikrát a pokaždý z toho něco vzešlo...tak uvidíme.
    Včera jsem se dostal po dlouhý době zas z prahy domů...radostnej to pocit. Kamarádi, rodina, sprchovej kout, vínko a vlastní postel...k nezaplacení jak reklama od mastercardu. Doma jsem se zdržel tak dvě hoďky a hnedka klusal na trénink. Jelikož chtěl Slezi po trenálu pít, museli jsme vzít zavděk autobusem. Rozhovor při nastupování do autobusu:

    Slezi:"Kolik to teď stojí vůbec ke středisku?"
    Já:"Pět, voe...!"

    No tak ne prej...nakonec už jezděj za osm kč vyděrači :-P
    Trénink samotnej nic moc. Prostě už je na mě moc znát, že se blíží konec. Tohle se mi stává pravidelně každej rok. Sezona je prostě moc dlouhá na to, abych mohl hrát hned další. Časem potřebuju vypnout, dva měsíce nedržet hokejku, abych do toho zase dostal chuť. Čili abych to shrnul, poslední dobou hraju strašnou tužku a je jedině dobře, že si to dokážu takhle racionálně odůvodnit :-P Po tý "plácaný" , kdy mě Číča několikrát nařknul, že hraju jak prase (se mu pořád něco nelíbí ), jsme se jako už tradičně vydali k václavoj. Tradiční čtyři dvanáctky tradičně udělaly svoje a já byl tradičně veselej jak...já nevim...prostě dost :-P 
    Druhej den sem se potřeboval pořádně prospat, takže vstávačka po 11 přišla celkem vhod. Do dvou jsem doma jen tak posedával a potom vyrazil na brusle. Tomu ale, jako už klasicky, předcházel půlhodinovej výběr hudby. To je taková moje úchylka se dá říct. Každá písnička musí sedět, všechny musej mít nějaký tempo, náladu a...a prostě to není lehký dát to do kupy. V tom vedru co dnes panovalo, jsem toho měl po víc než hoďce opravdu plný brejle. Jednou jsem si i téměř ustlal, když jsem potkal v protisměru prcínka. Chtěl jsem efektivně zabrzdit, ale bohužel...gravitace mi vrazila nůž dozad. Přesněji řečeno povalila mě na břicho. Největší prdel je ale jezdit za cyklistama...nebo teda...zas taková sranda to není, dá to člověku pořádně zabrat, ale motivace to je slušná. Zrovna když jsem se přes čerstvě posekanou louku (taky milujete tu vůni? ) vracel domů už s bruslema v ruce začla hrát...Walking in the sun :-P Mám na ni prostě štěstí...jasně, že jsem si jí do toho playlistu dal sám, ale nikde nebylo zaručeno, že to takhle krásně vyjde. To už prostě nemůže bejt náhoda.
    Doma mě napadla myšlenka dne, kterou jsem se bavil poměrně slušnou dobu:-) A dokonce v ní ani nefiguruje žádná ženská. Vzpomněl jsem si na hodiny literatury na gymplu. Ani nevim z jakýho důvodu, ale to nehraje roli. Museli jsme znát každýho autora, kterej napsal třeba i jedno dílo. Nenáviděl jsem to. Všichni to nenáviděli. Nádavali jsme, proč to sakra museli psát? Proč jim prostě nestačilo si to jen myslet? (což třeba Tolkien by měl sakra těžký :-P)  Je ale třeba říci, že oni kolikrát ani nechtěli, aby ta či ona jejich sbírka byla vydána. Psali si to takzvaně "do šuplíku" a jen nějakej dychtivej blbec to po jejich smrti bez autorského souhlasu vydal. Až mi došla jedna věc...že vlastně dělám to samý. Nechci tím teď naznačit, že moje "dílka" mají stejnou kvalitu...to rozhodně ne. Ale sami jsme se učili i takový blafy, o kterých jsme tvrdili, že nemají s literaturou nic společného. Takže tak úplně nesmyslný to není. Hned mi naskočila představa učebny 101 na gymplu, kde se v roce  2075 učí "litetarura na přelomu nového tisíciletí". A učitelka (žádná profesorka!!!) říká: "Dalším proudem tohoto literárního období byla skupina označovaná jako "blogařská generace". Její členové se osobně neznali, nesepisovali almanachy, a ani neměli žádný společný, charakteristický názor. Jejich teritoriem byly dnes už neexistující blogy, neboť byli hrubě neznalí html kódu a museli tedy tvořit své domény podle předem dané šablony. "Looseři !!!"  Povětšinou jejich charakteristickým povahovým rysem byla velká míra egocentrismu, neboť měli pocit, že se vše točí okolo nich a měli tedy potřebu rozsévat své, někdy až nechutné zážitky dále, do povětšinou ignorujícího okolí. To oni ale nebrali na vědomí. Stále a stále měli potřebu upozorňovat na sebe samé, někdy i za pomoci jasně vymyšlených pŕíběhů. Uvažte sami žáci, je snad možné strávit většinu svého dospívání v hospodě? "
    Tak nad takovejma věcma já přemýšlím....:-) Půjdu si dolít vínko, pustim Legendy z Dogtownu (s někym sem na tom tenkrát byl v kině ) a večer bude můj...
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC