Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Zase jednou z vlaku...

aneb Kdo tohle přečte celý, tak se vážně nudí
    Týden ticha. To už se  mi dlouho nestalo. Není to ani tak tím, že by nebyl čas, zas tak zaneprázdněnej člověk vážně nejsem. Prostě se mi jen nechtělo, nebylo pořádně o čem psát, takže se to teď po týdenní pauze pěkně nakupilo a já mám aspoň trochu uspokující pocit, že tu nemusím plácat svoje rádoby chytrý řeči, ale jen to, co se vážně dělo.                        V sobotu jsem plánoval odjet z Prahy ráno, abych byl kolem oběda doma. Jenže jsem se probudil v 11 dopoledne, takže všelijaký plány vzaly opět rychle za svý.  O půl jedný jsem teda vyrazil z bytu, takže jsem měl do odjezdu hodinu rezervu. Krátce po jedný hodině jsem dorazil na Holešovice, zjistil, že Vindobonna má 60 minut zpoždění a nasranej, jak jetel, jsem se jen přemístil na hlavák. Máma už ze mě musela bejt slušně nervní. V pátek jsem jí řekl, že dorazím v sobotu na oběd, v sobotu po probuzení, že „ve tři jsem doma“ , a telefonátem z nádra, že ani to nakonec nestihnu, už jsem ji asi vážně utvrdil v mý nespolehlivosti. Na mou obhajobu…to byla jen slabší chvilka. Před nádražím ve Třebový jsem se akorát minul s Víťou, kterej jel zpátky do Prahy na nějakou oslavu, či co. (Sedí proti mně nějakej pár , přičemž slečně bych spojením „fakt ošklivá“ ještě lichotil…navíc mi už kráva dvakrát kopla do noťasu…na pěst) O půl pátý jsem teda nakonec byl doma jak na koni a po pár dnech strádání si zase mohl užít máminy jídla…a že toho nebylo málo. (Bože to se taky tvářim jako kretén, když mě někdo hladí na tváři?) Večer jsem konečně zkouknul film, na kterej jsem si průběžně dělal čas už asi dva měsíce. Boy A. Na čsfd v kategorii drama…já bych ho spíš charakterizoval jako „prostě krásnej film“.      
    Nedělní probuzení v 10 bylo jedno z těch příjemnějších a já se ještě půl hoďky jen tak převaloval, poslouchajíc (přechodník…wow) Mňágu hrající z obýváku. Udělali jsme si s mámou kafe a shodli se, že už ani nemá smysl chodit do kavarén, jen kvůli kofeinu. Ta mašina co teď máme doma je prostě bezkonkurenční…navíc za latté nemusim platit čtyři pětky jako na hlaváku v tom fajnovým stánku. (Potřetí…víc nasranej výraz už prostě neumím) V jednu už jsem byl zase ve vlaku do Prahy a přemýšlel co podniknout večer. Nakonec jsem Borise a Víťu překecal na Bonda a strávil ty blbý poznámky, že jít na stejnej film do kina během tří dnů je prostě zhovadilost:-D Prostě se mi v pátek tak líbil, že jsem to chtěl vidět znova. Každopádně Boris to zhodnotil jako „oukej“ , takže akorát Víťa byl nespokojen. Akční scény se mu zdály rozmazaný, přičemž ani na moje několinásobný naléhání, že nebyly rozmazaný, ale maximálně tak nepřehledný (a to je tak točený naschvál), od toho neustoupil. Prostě kameramani a střihači jsou kreténi…natočit rozmazanej film v dnešní době je fakt paradox :-D Ještě mi nezapomněl sdělit, že už „to prostě není Bond“. No dobrý…a co? Já mám tohle radši než týpka v saku, kterej v tanku rozseká celou vojenskou základnu, načež si jen poupraví kravatu a jde dál. A o Craigovi ani nemluvim…ten podle mýho exceluje. Ale každýmu se hold líbí něco jinýho, tak už to chodí.
    
V pondělí mě čekal test z ekonometrie a já jen přemejšlel jestli to dopadne blbě, nebo ještě hůř. Nakonec tam snad i něco mám, jenže jenom proto, že jeden příklad jsem opsal, druhej zázračně vymyslel sám (ten mám ale asi blbě :-D) a u třetího nám napovídal tak dlouho, až to tam snad taky napsal skoro každej. Čtvrtej příklad jsem okamžitě po zadaní klasifikoval jako neřešitelnej. Každopádně…dal nám na to celou hodinu a půl, ale uklidnil nás tím, že kdo tomu rozumí, tak to má za čtvrt hodiny spočítaný. Po deseti minutách jeden borec vstal a podává mu papír… 

Čížek:“No tak vidíte…ani tu čtvrthodinu to netrvalo.“

Student:“No…to ne no.“

Čížek:“Ale počkejte…vždyť to je prázdnej papír…“

Student:“No jo..už to tak bude asi. Hold si to asi zopakuju příští semestr no.“

Čížek:“A tak to by byla škoda ne?“

Student:“Hm. Nashle.“

    Večer jsme s Víťou zašli do Country clubu (country tam nehráli…snad se to teda fakt jmenuje jen podle toho stylovýho zařízení) na jedno dvoupivo a usínání bylo rázem o pár stupňů příjemnější.
    V úterý byl na programu další test. Tentokrát přišel na řadu předmět Úvod do teorie her, což roztomile tak maximálně zní. Hned potom co dorazil přednášející Bartoň (extravagantní je pro něho slabý označení), sdělil nám, že dokud se nezaplní přední řady, tak se s testem nezačne. Tím to pro něj skončilo, začal vykládat dál podle plánu a čekal jen, až se probudí naše studijní zodpovědnost a zadní řady se posunou do první. To se ale nestalo, takže si dopředu sedali lidi ze všech možnejch míst z auly, jen ne zezadu. Prostě a jednoduše to ztratilo veškerej svůj účel, jenže Bartoň dál vykládal, takže bylo jasný, že dokud se to vepředu nezaplní celý, nezačnem. No tak jsme si tam šli sednout taky. Šest kluků připravených opsat i datum se vzdalo své poslední naděje pro dobro všech. Bravehearts. Kámoš (mno…po třech semestrech stále nevim jak se jmenuje) tam po usednutí naprosto nekompromisně poslal do prdele jednu slečnu, která po nás cosi chtěla. Nedal jí hold šanci k vyjádření:-D Znáte tu situaci, kdy máte na test 40 minut, ale už po 15 koukáte okolo, kreslíte si a vymejšlíte kraviny? Tak asi takhle to probíhalo…smutný.
    Středa a čtvrtek? To snad ani nestojí za řeč…kromě spaní, jídla a nakupování jsem jen seděl u kompu s novým NHL, který mě ale bohužel slušně zklamalo. Ale co..na pár hodin radosti to vystačí. Málem bych zapomněl. Včera mě Míša pozval na vánočák do Lanškrouna, konající se 27. prosince. Souhlasil i s podmínkou, že budu hlavní hvězda týmu :-D Takže o důvod víc, proč se těšit na Vánoce.
    Dneska vstávání před osmou, dlouhá sprcha na probuzení, čaj, snídaně s novou a cesta na žižkov. Na anglinu už musim jen kvůli testům, bohužel zrovna dneska to byl ten případ. Příprava minimální, sebevědomí i tak vysoký. Plný počet z toho sice určitě nebude, neboť předložky se prostě člověk naučit musí, ale i tak mám poměrně dobrej pocit. Po 20 minutách to začala sbírat a já se sbalil, abych stihnul vlak.
    Stavil jsem se u mámy v práci a táta mě pak ještě hodil domů, přičemž mě obdaroval pětilitrovým soudkem Gambáče…jestli padne už dneska…mno uvidíme :-D A teď už doma na křesle, s celým dlouhým víkendem před sebou a minimálně alespoň sobota snad bude kocovinová. Jen škoda, že sem nemůžu psát i ty nepříjemný životní situace…a že jich kurva není málo.

Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC