Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Víkend v Praze...

aneb Kvantita na úkor kvality
    (pátek - 14:30) Hodinka času. Spaní už nemá smysl, i když unavenej jsem slušně. Chvilka jako stvořená pro lehký odpolední blognutí...nebo deníčkování...to je fuk. Začněme radou...když je člověk nemocnej, tak by taky měl udělat co je v jeho silách, aby se z toho dostal. Čili zůstat v posteli, popíjet čajíčky a bejt znuděnej. Což se mi ale bohužel dařilo jen první dva dny...pak už jsem to jednoduše nevydržel a šel pít. Takže jsem nemocnej pořád a vyhlídka na zlepšení je tenhle víkend míň (nebo víc?) mizivá.
    Čili středa..na hospodářský dějiny jsem se ještě necejtil, takže to byl třetí den v řadě proleženej doma. A tak to asi mělo i zůstat...jenže Pepan měl jiný plány. Blanice, magico a jdi se bodnout epidemie:-P Sice jsem od začátku věděl, že je blbost tam chodit v tomhle stavu, ale měl jsem to tušení, že by mi něco uniklo...nebo někdo...a nemýlil jsem se:-) Ostatně jako vždycky předtím...ohraná písnička.
    (neděle - 15:28) Nějak jsem to předevčírem nestihl dopsat. Z hodiny času se stala půlhodina a o klidu na psaní se ani mluvit nedá. Čili zpátky...středa slušně vydařená. Pokecal jsem s Novotným z Nekecej!, vrazil omylel do Hanychový (p.ča) a několikrát si zahrál "haaaave you met....?". Faktem je, že to i docela zabírá...hlavně když wingman je ženská:-P Navíc taková jako Simča...mno nic raději.
    Ve čtvrtek jsem se premiérově (a taky naposled) tenhle týden vydal do školy na statistiku. Že bych odcházel něčím obohacenej se říct moc nedá. Spíš mě ta vyučující vytáčela každým slovem. Externisti bývaj v pohodě ne? Očividně ne vždycky. Kolega přede mnou dostal vyjebáno za to, že surfuje způsobem, o kterým pravděpodobně předopkládal, že ho už po ukončení SŠ nezažije. Ještě že ta fúrie (ne Zástěra :-D ) neviděla, jak celou dobu sleduju hokej. Večer mi ale zkazit nemohla, protože 15 minut po skončení hodiny jsme měli sraz s Víťou a Voltym na pár plzniček v irský.
    Angličtina v pátek mi bohužel nevyšla, hlavně kvůli tomu, že jsem se ráno necítil vyloženě nejlíp. Je ale třeba dodat, že účasti na týhle hodině mi opravdu moc nedají, čili vyčítat si to nějak extra vážně nemusim. Přes poledne jsem alespoň stihnul kafe se Simčou a potom si už chystal věci na ten trip na Orlík. Odjezd v plný sestavě (já, Víťa, David a Čenda) byl z chodova ve tři. Předpokládanej příjezd v pět ("možná i dřív...") se celkem slušně nevyvedl a my po dvou zastávkách v KFC (protože Čenda s Víťou si toho grandera prostě museli dát :-) )dorazili až po osmý večerní. Stane se...
Co si vybavuju jako první? Bandu holek před chatou, který si nás se zájmem prohlíželi, když jsme vynášeli věci z auta. Otázku jedné ze slečen "tak jak si je rozeberem?" jsme samozřejmě taky nepřeslechli. Čenda dokonce v tý vteřině změnil názor na věrnost ve vztahu:-D Problém ale byl, že to byly úplný krávy. Což zní sice možná hnusně, ale z velký části je to bohužel pravda. Těch pár s kterýma se dalo alespoň bavit byly navíc stejně zadaný. Mě to zas tak netrápilo, jiní byli očividně zklamaní :-D O pánské společnosti se toho moc dobrýho taky říct nedá...dva z nich byli v pohodě, zbytek škoda mluvit. Takže jsme si tu párty hold museli udělat sami pro sebe...dařilo se, prdel byla slušná. Ale abych na to vzpomínal ještě deset let poté to bylo málo. Očekávání bylo přeci jen větší...
    Ráno po probuzení jsem si konečně všechno prohlédl za světla a střízlivýma očima...ta možnost předešlý den nebyla možná. Od vody byla chata asi padesát metrů, takže v létě, když jsou horka to tam musí být vážně supr...my ale měli zimu a mlhu:-) Původně dvoudenní pobyt jsme se navíc rozhodli zkrátit, takže po druhý hodině odpolední jsme už byli zase v autě na cestě do Prahy. Zbytek dne jsem se jen povaloval v posteli a čekal na fotbal. Naštěstí jsem se probudil ve chvíli, kdy už běžela 60. minuta se stavem 0:1. Konečný skóre 1:2 o tolik líp taky nevyzní a my si asi musíme začít zvykat, že soupeři už pro nás budou i jiný týmy než jen Holandsko, Německo či Španělsko.
    Ráno v 8 jsem musel zorganizovat dědu, aby mi dojel domů pro dres na hokej a předal ho Páclikovi, který mi ho doveze do Prahy. Akce se zdařila, půl hoďky jsme spolu na hlaváku pokecali (to kafe mi zaplatíš...zas tak hodnej nejsem :-D ) a pak jsem se přesunul na Buďárnu, kde byl Víťa něco málo nakoupit. Autem je to po Praze přeci jen příjemnější, než přecpanou nedělní mhd. Nákup na chodově, vaření oběda, objednání lístku na úterní hokej...a teď už jen čekám až přijede Boris a dáme proevo...jsou starosti tohle.
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC