Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Vánoční týden...

    Tak po delší odmlce zase nějakej ten update. Býval by tu byl i článek ze třiadvacátýho prosince, ale nechce se mi psát o tom, jak skoro hodina psaní přišla vniveč kvůli tomu, že se mi jebl Firefox. Že jsem si potom na uklidněnou dal dvě dvojdecky bílýho je taky jedno... Každopádně je to škoda, historicky první blognutí "o nečem" bylo blízko, jenže očividně mi to nebylo přáno. A jelikož znovu se mi to logicky psát nechce, předpokládám, že události, jako například výlet s našima na Moravu nebo zdarma stříhání v Audiu budu mít v paměti prostě jen okrajově. Mimochodem Audio...no...být mi o pět let míň, tak na to mám asi jinej názor, ale s věkem se mění chuť, takže pohled na bezvládně vožralou patnáctku už mě spíš pohoršuje :-P  Jinak by to snad ani nemusel být tak špatnej klub, jenže má jednu velkou nevýhodu. Je ve Třebový. Některý lidi mě tam prostě serou už z principu.
    Takže za chvilku bude jedna, mám v sobě třetího lahváče, poslouchám Prahu od O5 a Radeček a pokusim se něco krátkýho vyplodit...
    Vánoce jsem si užil parádně. Víceméně všechno, co jsem si předsevzal, jsem si splnil. Což v podstatě znamená velký nic. Abych to ale uvedle na pravou míru, letos jsem pomáhal nejvíc v historii. V kuchyni jsem byl pečenej vařenej, uklidil jsem taky poctivě a....no to je vlastně všechno. Stromek jsem si na Štědrej den ozdobil celej sám, jelikož táta, kterej mi normálně pomáhá a klasický hádání, kdo to dělá blbě, už k tomu jaksi patří, to jednoduše zalomil v křesle pár metrů ode mě. Mě to ale zas tak netankovalo, jelikož loni jsem si ty český Vánoce pořádně neužil, letos jsem byl natěšenej jako Paroubek na oběd. Takže jsem si k tomu pustil Prineznu ze mlejna, otevřel pivko (podle mě k Vánocům patří stejně jako kapr a salát) a pustil se do toho. Když jsem na konci přidělával špičku, akorát se vzbudil táta s poznámkou, že se nám letos povedl :-D Ve čtyři přijel brašule se Zitou a po pátý se už šlo večeřet. Jelikož jsem za celej den měl poctivě jen ráno vánočku a k obědu zelňačku, totální přežrání mohlo začít v plným proudu. Nakonec jsem se zastavil na čtyřech řízcích a kopci salátu, ale s grácií sobě vlastní to rozhodně nebylo. Ještě hodinu potom jsem ležel v křesle a bezmocně čekal, až mi slehne. Šáňo to navíc opravdu neulehčovalo, jenže přece se to nevyleje....
    Mno a dárky? Jelikož ten hlavní už jsem dostal, nic moc navíc se čekat nedalo. Ale asi jsem přeci jen nebyl celej uplynulej rok taková kurva a i pod tím našim umělým stromem toho bylo dost. Hlavně knížek. Už se vážně nemůžu dočkat, až začnu číst celýho LOTRa v angličtině. To bude prostě mazec. Povídky o manželství a sexu od Viewegha, podle čehož byl natočen film Nestyda, jsem sfouknul za necelý dva dny. Film jsem sice ještě neviděl, každopádně knížka je to dokonalá. Nevím, kdy naposledy jsem se takhle nahlas zatlemil u knížky. Večer mi ještě zavolal brácha, takže v podstatě všechno co jsem si přál se splnilo...
    Oba sváteční dny proběhly víceméně v "nezapsatelným" duchu. Byla u nás jedna návštěva za druhou, pořád se pilo, jedlo, ještě víc se pilo. A rozhodně jsem si nemohl nechat ujít moji neojblíbenější pohádku S čerty nejsou žerty. I když ta "evil" princezna je hezčí, než ta hodná, lepší pohádka podle mě neexistuje. "Máchale, spadlo ti to...asi vítr, Máchale!" :-D
    Sedmadvacátýho se konal již zmiňovanej vánočák v Lanškrouně, což samo o sobě slibovalo spoustu shledání po letech, hodně vypitejch piv a hlavně strašnou prdel. Až na ty piva se to splnilo všechno. Michal byl totiž na mě pes, takže mě hlídal pokaždý, když jsem šel do bufetu :-D Vlastně bych skoro zapomněl zmínit, jak se na nás vysral Ondra, kterej nakonec nejel, protože ho bolela hlavinka. A já myslel, že v tomhle věku už neuměj chlastat jen ženský. Takže jsme jeli jen já a slezi se šoférem Vojtěchem, čímž mu dodatečně děkuju. Samotnej turnaj jsme zvládali poměrně bez problému. Obě skupiny jsme celkem v pohodě vyhráli, jenže fakt, že se nikdy nerozcvičuju, navíc v kombinaci s dlouhýma prostojema mezi zápasy, jednoduše udělal svoje a v posledním zápase před semifinále mě při dobíhání míčku poměrně slušně píchlo ve stehně, až mi skoro vyhrkly slzy bolestí. Nicméně semifinále jsem ještě odehrál, ale stylem "stojícího pěšáka". Nakonec jsme to prosrali na nájezdy, což byla za celej den naše jediná prohra. Navíc rozhodnutí silně vožralejch rozhodčích, kteří uznali hodně spornej nájezd, bude Michalovi asi v žaludku ležet dost dlouho :-) Už beze mě kluci aspoň vyhráli zápas o třetí místo, takže úplná ostuda to nakonec nebyla. Honzík mě potom solidárně hodil až před barák a já si večer zakončil s rulandským šedým a filmem 40 dní a 40 nocí.
    Druhej den jsem vyrazil za našima a K+Z do Čenkovic. Slezi jako odvoz nebyl k dispozici, takže jsem se kripl chůzí vydal do Dlouhý, což je přeci jen blíž, než nádraží u nás.
    ...teď už ve zkratce...chce se mi spát...
   
Od pěti jsme šli do vesnice na kančí hody, večer od 8 v Jablonným bowling a večer, když už všichni ostatní spali, jsme s bráchou mastili poker. Druhý den "ráno" mě táta hodil zpátky do Jablonnýho na vlak a před jednou odpolední už jsem seděl doma a přemejšlel co sníst.     Mno a toť vše...došlo mi, že tohle je poslední blognutí letošního roku, takže do toho následujícího si přeju hodně zdraví, úspěchů a ať jsem, pokud je to samozřejmě ještě možné, osobou dokonalejší, než nyní. A co přeju vám? Nic, jste mi totiž u prdele...:-)
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC