Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Události posledních dní: Part II

aneb poslední blognutí z ČR
    Takže kde jsem to skončil?? Jo...u sauny. Ono už je to sice takový malý klišé mi přijde, ale prostě když se sejdem v takový sestavě, tak to bohužel nemůže dopadnout jinak. Takže místo dvou jich bylo šest, místo brzkého odchodu jsme zavírali hospodu... Navíc mi Víťa chytře propálil dres (můj milovanej :-( ) a asi si řekl, že když už je v tom, tak to vezme i s kraťasama. Nakonec proč ne, že jo. Navíc jsem zjistil, že už mám prošlou občanku...ale pššt. Asi můžu i s klidem říct, že jsem byl poměrně slušně pod parou.  Jak jinak vysvětlit tu "bojovku" u nás ve vchodu se Slezim. Po asi tak deseti minutách kamarádský bitky jsem se mu schoval do sklepa, načež mě mazácky odhalil, když mě prozvonil. Kdo by zrovna tohle čekal, že jo? Tak mi nezbylo nic jinýho a prošel jsem sklepem do vedlejšího vchodu. Jenže ouha...dveře byly zamčený, takže jsem byl nucen vyjít do prvního podlaží, otevřít okno, seskočit na tu stříšku u vchodu a...a potom jsem se strašně rozsekal, když jsem se zkusil paragánsky seskočit. Ale víte jak...vožaralýmu se nikdy nic nestane.

    11.5. středa - Bye bye day

    Tenhle den mě čekal poslední oběd s prarodiči, potom nakupování rekvizit a nakonec důvod toho nakupování - kalba u najmiho. Předem bych chtěl říct, že to byla i tak trochu rozlučková akce, problém však byl, že já tam svý lidi nějak zvát nemohl, protože to přeci jen bylo spíš o fotbale a navíc na mým pozemku se to taky nekonalo. Snad je to pochopitelný...
    Oběd u babičky byl klasicky parádní, děda zas dostal čočku za všechno možný i nemožný a po malym rozloučení jsem se vydal do města s Číčou a Vojtou, kvůli tomu nakupování. Hned v prvním našem hrabáku jsem si koupil všechno potřebný, čili sako, vestu a košili. Dohromady za 30 kč :-) To nebylo ani za těch komunistů. Celkově to byla ale strašná prdel, neboť člověk tam fakt najde neskutečný poklady (viz galerie). Po nákupech jsme se s Vojtou vydali ke mě domů. Čekal mě ještě nějakej ten úklid a lehký zabalení věcí. Aspoň jsem ale od táty vysomroval J. Walkera, takže všechno zlý....:-)
    Akci u Najmiho bych nějak nechtěl zbytečně rozmazávat...a ten fotbal taky ne.  Maximálně tak záchytný body - koupání, skoky přes keř, ondrův x-factor, na hovno fotbal a ty kilty :-P Kolem dvanáctý se to začalo pomalu vylidňovat, protože většina lidí šla druhej den do školy (amatéři :-) ). Začalo to tam už pak bjt docela mrtvý, takže jsem se taky sbalil a kolem druhý ulehal do postele. Naposledy před odletem.

    12.5. čtvrtek - Nevim jak tenhle den nazvat

    Včerejšek se přes den ani nic tak zvláštního nestalo. Akorát jsem si potřeboval zabalit a ještě si na chvíli skočit do města vyřídit si turistický pojištění.  Přeci jen jistota je jistota. Navíc když letíme v tak blbý datum, že jo. Odjezd do Prahy jsme stanovili na šestou, takže aspoň žádnej zbytečnej spěch. Odjezd z domu ale nic moc...loučení s našima proběhlo v klidu, taky i kvůli tomu, že mámu uvidim už za týden. Ale ten pocit, že doma nebudu takovou dobu...trochu mě to svíralo. Večer se za mnou stavila ještě Vladěnka, popili jsme něco, skoukli zas několik himymů a nakonec dojemný rozloučení dole u vchodu:-) Ve vší počestnosti samozřejmě...

    13.5. pátek - Den odletu

    Dneska jsem se překvapivě probral už v deset, přičemž Vojta už byl zpátky z obchodu s čerstvýma rohlíkama...jen sem tak prohodil k Borisovi, že by byl docela dobrej spolubydlící :-) Před chvíli jsem si dal poslední dvě proeva s Borisem (3:4 a 6:2), dobalil si poslední věci a...a to je vše. Mělo to být mnohem delší, ale prostě není čas. Musim se ještě najíst, překontrolovat, že mám opravdu všechno...no a potom už cesta na letiště... Těšim se na dvě věci...až tam konečně budu a až na konci srpna vyjdem z letiště...

   
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC