Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Tak máme bramborovou...

aneb Jak Švédi padli...
    Začínám si uvědomovat, že už zdaleko nepíšu s takovou kadencí jako dřív. Čím to je ale sám netuším. Můj život se zázračným obratem nudným nestal a historek k sepsání by taky málo nebylo, ale nějak mi začíná ubývat chuť to psát sem. Přeci jen si říkám, že to snad nemůžu zapomenout. Žel, není to pravda a já si s "hrůzou" začínám uvědomovat, že si nepamatuju ani pondělí a s úterkem bych na tom nebyl o moc líp. A jelikož o středě se mi psát nechce, začnu prostě a jednoduše čtvrtkem...
    Probral jsem se klasicky v jedenáct a jediná starost toho dne byla naučit se anglinu na páteční test. Už ve středu jsem si spočítal, že na kompletní zopáknutí toho co jsme dělali mi bude stačit slabá hodinka a půl, neboť, a to si přiznejme vážení, na anglinu jsem prostě dobrej.(spíš myšleno jako vtip...dobrej? ne? tak nic no...) V jednu jsem si ohřál oběd a do tří se zabýval činostma, který musí udělat každej správnej student, než se začne učit. Čili zkontrolovat e-mail, kouknout co novýho ve světě, vstřebat to množství informací pomocí dvou dílů seriálu dle vlastní libosti a pokecat s kámošem na icq o tom, že se pilně učí na zítřejší test. No a když už jsem teda ve tři tu učebnici s velkým odhodláním vzal do ruky, přišla mi zpráva od Víti ať dorazim do Blanice. Na mojí obranu nutno říct, že první dvě smsky co jsem mu poslal byly odmítavé. Ale podlehl jsem a o půl čtvrtý už jsem měl před sebou první dvanáctku. V sestavě já, Víťa, Čenda a Dan mi mohlo bejt jasný, že to nijak dobře nedopadne, ale pořád jsem sám sebe chlácholil tím, že si dám čtyři piva a v sedm budu zase doma sedět nad angličtinou. Jenže jsem přišel v jedenáct, navíc ještě poměrně v pokročilým stavu. A aby toho nebylo málo, tak jsem si ještě pro lepší studijní zápal nalil s Danem a Víťou whisku. Že je to pro Víťu škoda jsem mu říkal asi šestkrát, jenže mě pokaždý poslal doprdele s tím, ať mu koukám taky nalejt. Tak se jednou napil, řekl mi že se asi poblije a tím to skončilo. Hlavně že jí prostě musel mít :-)
    Ráno jsem sám sobě nadával do idiotů, protože vstávání bylo opravdu hodně krušný. V metru cestou na žižkov jsem měl poměrně krizovku, ale i to jsem ustál. Test zas tak složitej nebyl a troufám si tvrdit, že započteno dostanu bez problémů. Gramatickou část, až na předložky, mám snad dobře a dopis byl ve vší skromnosti na Pulitzera. Na druhou stranu co jsem předvedl při shrnutí odbornýho článku se nedá nazvat jinak, než matlání h...n po papíře. Ale půl stránky jsem tím zaplácl, takže úkol splněn. Odpoledne jsem doháněl spánkovej deficit a večer jsem finally zkouknul Temnýho rytíře. Kulervoucí film. Spát jsem šel asi před třetí, protože mě lehce zdržel poker a single malt.
    Dlouho očekávaný víkend po probuzení konečně nastal a já byl natěšenej jak Víťa na novej díl Rychlých prachů :-D Ještě jsem zajel vyzvednout Germu na metro a potom jsme hnedka nasedli do autobusu směr Libeň. V semifinále na nás čekali Fini a jelikož naši kluci sehráli víc než vyrovnaný zápas ve skupině se Švédy, byl jsem celkem optimista ohledně našich šancí. Trochu mě sice zklamala návštěva, přičemž přes 10 000 na florbal není málo, ale každý asi čekal ještě o pár tisícovek víc. Naštěstí na atmosféře to absolutně znát nebylo a snad až jen na zahřívací první třetinu to bylo vážně skvělý. Navíc každou třetinou narůstal počet vypitých piv a fandění šlo tím pádem trochu samo :-) Co k zápasu? Škoda, že ihned potom co jsme snížili na 2:3 nás zase finové rychle schladili čtvrtým gólem v naší síti. Zálesnej byl předtím tak vyblázněnej, že věřím tomu, že by ten míček do brány dotlačil klidně i se všema Finama na hřišti. Ale to už se nedovíme... Druhý semifinále mezi Švýcarskem a Švédskem jsme už sledovali z dolního patra společně s Jirkou, protože spousta diváků po našem zápase odešla, takže bylo všude dost míst kam si sednout. Nakonec toto utkání  zase tak moc zajímavý nebylo, i když pár světlých momentů by se asi taky našlo. Švédům tam nakonec v prodloužení spadla strašná haluz, takže žádný překvapení se ten den nekonalo. Večerní řádění jsme kvůli značně znavenýmu stavu odpískali, takže jsme šli všichni spát ve vši slušnosti.
    V neděli jsem se mezi živý probral ve svůj tradiční čas a měl poměrně honičku s tím, abych všechno stihnul. Sprchu na dlouhou dobu okupoval Germo a ještě jsem si navíc musel na Hájích vybrat prachy. Stihli jsme to ale parádně a s pivkem v ruce jsme přišli na místa akorát na nástupy obou týmů. Opět bylo od pohledu jasný, že rekord v návštěvnosti nepadne, ale jestli předchozí den byla atmosféra skvělá, v neděli to byla naprostá bomba. Zápas to byl úžasnej a škoda jen Sikorovýho nefér jednání. Že se nemá po vstřelení gólu probíhat střídačkou soupeře snad ví i malý dítě, ale nepodat si ruce se soupeřem je na týhle úrovni...pod úroveň. Docela zklamal. Zklamání ale bylo i vyrovnání Švýcarů na 4:4 a to asi podstatně větší. Celý zápas jsme dotahovali a když už konečně dovršíme ten zázračnej obrat a všechno živý v hale skákalo, tak nám to zase vydrží jen na 20 vteřin. Že se tam sešlo skvělý publikum ale dokazuje i prvních pár vteřin po vítězným gólu Švýcarů v prodloužení. Pár vteřin ticha, ale potom dojemný standing ovations pro naše kluky, kteří si to prostě zasloužili. Celkově jsme neodehráli špatnej turnaj, ale očekávání byly přeci jen asi větší. Mě osobně nejvíc zklamala trojice Cepek, Kožušník a Ostřanský. Přeci jen pilíři týmu byli úplně jiní kluci. Ať už to byl vzadu skvělý Folta, bořič Garčar  nebo vepředu tank Zálesný. Pohřbilo nás neproměňování šancí, což mrzí dvojnásob, protože oba zápasy se daly vyhrát. Stačilo jen, aby Skružný nebyl srab a posadil některý hráče, který na to prostě výkonostně neměli. Větší prostor měl rozhodnět dostat mladý Skalík, nebo můj oblíbenec Novotný. Ale po bitvě je...znáte to. Finále už potom byla jen taková třešnička na dortu a jak Peti správně poznamenal, Švédové padli a my jsme byli u toho. Navíc, když člověk vidí umění hráčů Quista, Hyvarinena, Jarviho, Svennssona či obou bratří Kohonenů na vlastní oči, tak nějak nechtěně si prostě musí přiznat, že hraje úplně jinej sport :-) Tak to je asi všechno...celkem jsem se zas rozepsal.
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC