Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Soustředění, malování,...

...a první noc v mé posteli...PART I
    Tak zas po nějakých deseti dnech jsem si našel pár minut na tuhle snůšku nesmyslů a plků, která ale mě (neskutečně moc sebe-milujícího člověka) přináší spoustu zábavy při zpětným nahlížení do archivu. Poselství na úvod...utvrdil jsem se v tom, že být arogantním vlastně není nic tak špatnýho. Právě naopak...z mýho úhlu pohledu je to geniální vlastnost. Samozřejmě do určité míry, že ano...v některých situacích ta troška tolerance neuškodí. Na druhou stranu arogance mě naučila mít sám sebe rád, zas tak moc se nestarat o názory lidí co mě neznají...jak řikám, já bych neměnil :-) No a teď k tomu co se dělo...
    V pátek jsme s kucima od florbalu vyrazili brzy ráno na třídenní soustředění do Heřmanova Městce. Nakonec poměrně slušná účast dávala tušit, že o srandu nouze nebude. Což se potvrdilo hned po příjezdu, kdy nám byl ukázán prostor na spaní. Jedna větší kruhová místnost s postelemi naskládanými ve stejný obrazec okolo zdí. Nakonec proč ne. "Ale jestli budete někdo chrápat voe...!!" Inu, i to se nám poštěstilo. Po slabé hodince vymezené na lehké "zabydlení se" následovalo ranní rozběhání, což ale člověku po třech měsících bez pohybu opravdu dobrou službu neudělá. Jinak řečeno, bylo mi jasný, že mě těch pár dnů bude bolet. Po doběhu následovaly dvě hodiny florbalu, pauza na oběd a lehkej spánek, další dvě hodiny florbalu a poté šlágr dne - Páclikovo běhání. Po pěti minutách poměrně svižnýho tempa jsme doběhli do parku, kde Volty se svým typicky nadšeným hlasem prohlásil:"Aha..takže my jsme teďka doběhli do parku, aby sme tady mohli běhat..." Tím to ale nekončilo. Když už měla většina z nás jazyk na vestě a "ku.vy" lítaly na Páclika každejch pár metrů, zastavil nás, ukázal na asi 60 metrů vzdálenej strom a tři série sprintů mohly začít. Doběh zpátky k hale si proto až tak moc nepamatuju...jen vim, že to bylo v tý první skupince, takže aspoň tak :-) Večer jsme se všichni naložili do vířivky, dostali vychlazený plzně a relaxační část dne mohla začít... Noc jsme zakončili rozděleni na dvě půlky...jedna dala přednost pohodlí a zvolili hospodu hned vedle haly, kde jsme se i stravovali, druhá skupina (v ní i já) neodolala vábení "centra velkoměsta" a zapadli jsme do poměrně příjemné restaurace s nepříjemným číšníkem. Úvodní diskuze na téma "kolik flašek vína objednat" vzala za své, když nám ten ňouma sdělil, že má jen rozlévané. My nakonec stejně všichni skončili na té jedné skleničce, takže to nehrálo roli.
    Druhý den v sobotu mě ráno čekalo nepříjemné překvapení...vylezení z postele se nezdá býti úkolem extrémně obtížným, ale mě skoro vyhrkly slzy...až tak moc to nešlo :-) Takže snídaně od půl deváté, hodinka oddych, rozběhání, dvě hodiny florbal, oběd, odpočinek, hodina a půf florbal, výklus a nohy byly zase k nepoužití. Vířivka nás malinko spravila a cesta do centra na sebe nenechala dlouho čekat. Tentokrát ale v plné sestavě pokud se nepletu... Na dvou pivech a jedné skleničce vína jsem tentokrát neskončil...spíš těch piv bylo osm :-) Po dvou dnech v plný zátěži to s člověkem dělá všelijaký věci.
    Jestli sobotní ráno bolelo, tak to nedělní...dokončím až zítra, je čas začít se chystat do hospody:-)
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC