Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Run bitch, run

aneb když vás nějaká kniha fakt inspiruje...
Mám nepopsatelnou chuť něco napsat. Kde se vzala, to těžko říct. Ale tak proč zase po více než dvou letech zase jednou nevyužít tuhle "anonymní" zpovědnici...

Včerejší večer jsem zatáhl jednu velkolepou narozeninovou oslavu a místo toho se věnoval regeneraci po té sobotní ostudě prohře. Celý rozlámaný a těžce utahaný jsem zalehl brzy do postele a doufal, že mi dlouhý spánek trochu doplní síly. Jenže...

Probouzím se a nechce se mi věřit, že už je ráno. Posadím se na postel a chvilku tak zůstanu, než se nastartuje mozek. Vstanu a během tří kroků do koupelny zjišťuji, že se cítím ještě hůř než včera. Nedostatek tréninku se na mně během pozápasových dnů podepisuje s mnohem větší silou, než kdy dřív. Před rokem jsem si pravidelně dával čtyři tréninky týdně, čtyři zápasy přes víkend a jestli mě následující pondělí něco bolelo, tak to byly maximálně nohy.

Ty mě teď bolí paradoxně nejméně. Ale zbytek těla je jako po přejetí parním válcem. Ruce zvednu jen po výši ramen, víc mi ochablé svalstvo nechce dovolit. Po čtyřech letech bez jediné bolesti se zase začínají ozývat záda. Prohnu se dozadu, ozve se křupnutí a malá úleva. Zkouším protáhnout trup, ale při otočení doleva zasyčím bolestí. Malá vzpomínka na primitiva z Trutnova, který se rozhodl mě rozpůlit o mantinel. Sice neuspěl, ale modřina pod žebry mi ho bude pár dnů připomínat.

Vlezu pod horkou sprchu, hlavu sklopím dolů a říkám sám sobě, že ve třiadvaceti letech je docela brzy na takové ranní stavy.

Ok, fyzička z léta se ti pomalu ztrácí a těch několik proběhnutí na začátku října to nevytrhlo. Po škole se půjdeš večer proběhnout. Bolí tě tělo, nohy jsou v pohodě. Ok, to půjde...autobiografii Agassiho jsem už dočetl, ale beru si jí s sebou do metra jako motivační prvek pro večerních 6 lehkých kiláčků. Listuji knihou a vybírám si buď tréninkové pasáže, nebo bolestivé prohry ve finále grandslamů. Jak by řekl Michael Jordan:" maybe its my fault that you didnt see that failure gave me strength, that my pain was my motivation". Takže asi tak...

Dobrý, je 5 večer, venku se pomalu stmívá a začíná se s přípravami. Minuta na volbu oblečení, 10 minut vybíráním správné hudby do ipodu. Zní to lacině, ale ve správný okamžik může udělat dobře zvolený song divy. Bolest je jen stav mysli a tu není tak těžký při fyzický zátěži oklamat.

Ok, jde se na to...nohy budou v pohodě. A když ne, stejně nezastavím. Vím to. Ale budou v pohodě, bolí mě přece jiný části těla. Rozbíhám se a po dvaceti krocích cítím víc než kdy jindy, že neudělat si strečing po zápase (ještě k tomu po dvou) je vážně hovadina. Svalstvo je ztuhlý a dochází mi, že i těch blbých šest kilometrů bude teda sakra hodně bolet.

Běžím 5 minut, tělo se zahřívá, nohy trochu povolují a přichází první malý stoupání. Neznatelný. Jít tam při procházce, myslím si, že jdu po rovině. Ale v tomhle stavu je každý menší sklon zátěží navíc a nepříjemným problémem. Pálí mě stehna a tuhne svalstvo. Chci zastavit. Vydýchat se. Minuta přestávky přece není prohra. Nezastavuji. Nezastavím ani jednou, vím to.

"never doubt that you´re the one and you can have your dream"

Hudba pomáhá. I když stejný text slyším už po padesáté, stále to má nějaký účinek. Ale i tak se bolest vkrádá na povrch. Mám za sebou ani ne půlku třetího kilometru a začínám odpadávat. Co hůř, začínám být odevzdaný. Proč jsem se do toho sakra nutil?Mám chuť zastavit a vysrat se na to. Nezastavím. Nebuď sračka! Vzpomeň si, s kým si v sobotu prohrál. Vzpomeň si na jejich radost po vítězství a jak si se při tom cítil. Tak co? Jo k**va, běžím dál.

Každou pauzou mezi písničkami zjišťuji, jak ztěžka oddechuji a můj krok má k lehkosti asi tak daleko, jako já k anorexii. Sakra ty vole, nemůžu se slyšet, hraj dál!!!

"together we made it...we made it even though we had our backs up against the wall"

Začínám klopýtat o každou nerovnost, melu z posledního a před sebou ještě dva kilometry. Každý obrubník mi připadá jako dvoumetrová překážka, kterou musím přeskočit. Desetimetrové stoupání zase jako horský výšlap. Vysprintuj to, dělej ty kreténe. Dávám ho sprintem. Cítím, jak se mi nepříjemně začne houpat žaludek a pár jeho šťáv mi vyjede expresně nahoru. Lahoda. Nohy mám úplně odpravený a stehna totálně tuhý. Nemůžu je při běhu pořádně pokrčit, protože bych okamžitě dostal křeč. Takže doslova a do písmene "Andre styl". Nezastavuj!!! Nezastavím.

Kilometr a půl do konce, nahecuji se ke zvýšení tempa. Probíhám okolo zamilovaného páru na lavičce a v pohledu toho mladíka se mísí překvapení s pobavením. Co je mi do tebe ty kreténe? Ty si tady seď a počkej až shniješ. Mám tě úplně v prdeli. Zloba. Hnací motor. Zrychli. Zrychli!!!

"this is 10% luck, 20% skill, 15% concentration, power and will", 5% pleasure, 50% pain and a 100% reason to remember the name"

500 metrů do cíle. Sprint až do konce, dělej! Nohy nereagují. Ten retard z Poličky dal gól po tvojí chybě a pak se ti po zápase nepřímo vysmál do ksichtu...tak na co k**va čekáš? Jedu naplno. Není to sprint, ale víc to prostě nejde. Doběhnu před vchod a sesunu se na lavičku. Funím jako stádo bejků a čekám, až mi klesne tep. Doma se chytnu za nárt a zatlačím patu k hýždím...okamžitá křeč do stehna a já si nadávám do kreténů, proč se neprotáhnu zodpovědněji. 

Sprcha, opatrný protažení a...a k**va dobrej pocit...nezastavil jsem.
Poslední komentáře
01.04.2015 22:20:22: www.oricosmetics.cz Oriflame registrace www.ori-cosmetics.cz Oriflame katalog www.krasa365.cz Orif...
28.07.2013 13:53:28: Stále aktuální katalog oriflame. Každé 3 týdny nový katalog.
26.06.2013 18:42:52: Aktuální katalog oriflame, každé 3 týdny. www.kosmetika-registrace.cz
11.06.2012 13:53:27: www.firmavdluzich.cz likvidace obchodní společnosti
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC