Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Pryč od politiky...

aneb Jakže jsem se to vlastně měl...
    Musím říct, že poměrně dobře. Ostatně jako posledních pár měsíců...je to pořád to samý. Špatná nálada mě sice "semtam" chytne, ale ta je pryč buď hned druhý den ráno, nebo ještě ten večer po čtyřech až pěti pivech...to jsou zas moudra tohle:-D
   Týden v Praze jsem ukončil neplánovaně o den dřív. Jednak proto, že se mi nechtělo zůstávat přes noc jen kvůli anglině, druhak protože kalit se mi tenhle týden už prostě nechtělo. I když párty s přehlídkou spodního prádla taky není každý den. No co, takovejch ještě bude...snad.   Takže jsem ve čtvrtek jen zašel na florec, potom na chodov do bontonlandu koupit dárek tátovi k narozkám a taky vychutnat ten pocit poctivýho občana KUPUJÍCÍHO hudbu. Že jsem si hned po příchodu začal stahovat nový Keane je už věc jiná. Cesta vlakem domů proběhla po dlouhý době naprosto v klidu, na nádru na mě čekal Slezi, cestou jsme ještě nabrali Honzika a jelo se na trenál. Klasicky jsem si odehrál svoje baroko a večer jsme zakončili dvěma v pizzerce.  
    Druhý den v pátek jsem si konečně šel slavnostně na úřad vyzvednout občanku. Na deset let mám od ní teď pokoj, takže i když mě ta úřednice dvakrát ukazovala, kde je "expiration date" (asi snědla vtipnou kaši), stejně na to po pár měsících přestanu myslet. Cestou domů přes město jsem potkal Ivetu, která ale pět metrů přede mnou uhnula do obchodu. Třeba mě neviděla...ale třeba taky jo. Obojí by dávalo smysl. Výjimečně jsem se vybodl na autobus a rozhodl se dojít domů po svých. Za denního světla to bylo po více než roce, řekl bych. Pozdní odpoledne jsem strávil v posteli s vínkem při sledování house a kolem osmé zalehl úplně...přeci jen jsme druhý den hráli.  
    Nemám rád nedochvilnost. Mimochodem má Slezi i jiné vlastnosti kromě té již zmíněné?:-D Čili sraz v 10 u Besedy znamenal odjezd od baráku v 10:05. Klasicky. Zápas s Litomyšlí měl být spíš takový trénink, se Žamberkem to už mělo být o poznání těžší. Oba jsme nakonec zvládli, ovšem s bravurou sobě vlastní. Takovou tužku(a to jsem hodně mírnej) jsme už dlouho nehráli. Ještě teď se mi nechce věřit, že to vážně stačilo na šest bodů, ale letos nás má asi někdo nahoře vážně rád. Ani jsem to večer nešel zapít, což ale bylo hlavně kvůli tomu koňároj do lýtka co jsem dostal. Nějak to přišlo k sobě a byl jsem rád, že jsem došel do kuchyně pro jídlo.
    Dneska ráno po probuzení to bylo spíš ještě horší než lepší, takže dostat se z postele poměrně bolelo. Na dvanáctou přijel brácha se Zitou na oběd, načež se slavily tátovy 48. narozeniny. Do Prahy jsem díky tomu po druhý odpolední odjížděl v dost "unaveným" stavu. Navíc jsem zase musel do jedničky, protože byl každej vagón až po strop plnej. Ve dvě odpoledne....nechápu. Na byt jsem dorazil před pátou, vyrovnal do lednice všechny ty krabice s jídlem, lehce dokoupil věci, který mi chyběly v albertu... Jinak ode dneška má Číča stejný společenský status jako já...i když je pravda, že já ho oficiálně potvrdím až zítra. Kua...už teď se mi do toho nechce. Proč zrovna já musím být taková povaha?
   

   
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC