Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Před hokejem...

aneb Dneska už na gauči spát nechci
    Zbývá mi něco málo přes půl hodiny. Při mé obvyklé rychlosti blogovaní je to žalostně málo, obyvkle se totiž pohybuju okolo jedné hodiny. Jo..je to dost. A úroveň, forma či v neposlední řadě délka tomu neodpovídají ani trochu...ale mě to baví. A je mi srdečně jedno, jestli si někdo po přečtení řekne, že je to nicneříkající slátanina, či snad výlevy zhrzeného studenta. Je mi to fuk....na cizí názory jsem nikdy moc nedal. A stejně...i když mi někdo z pravidelných čtenářů (je jich míň než málo) zhodnotí můj poslední zápisek jako "vohovně", absolutně mě to nechává kladným. Zaprvé to nepíšu pro druhé, ale pro sebe. Zadruhé stejně druhý den přijde čeknout co nového. Stejně nechápu proč tohle někdo čte...
    Takže úterý...vzbudil jsem se v šest hodin ráno na gauči v obýváku, aniž bych měl nějaký ponětí o světě. Jen matně jsem si vybavil, že jsem chtěl koukat na hokej, ale pár těch piv se mnou udělalo svoje. Při odchodu do pokoje jsem se akorát potkal ve dveřích s Borisem, který už v tu dobu vstával do školy a celkem slušně se mě lekl. Nedokážu si ale představit, že bych jako on vstával třikrát v týdnu v šest hodin...respect! Spaní jsem si protáhl až do jedenácté dopolední a s mým ranním programem (internet, koupelna, internet) jsem měl až do oběda vystaráno. Ten už je v úterý poměrně tradiční...novej HIMYM a TBBT prokládaný s ananasovým džusem od relaxu a krásných čtyřicet minut plných smíchu bylo pryč. Od půl třetí jsem na žižkově překlepal jednu přednášku (introduction to a game theory is startin to be less and less funny with every week), sešel se s Pepou před SB a cesta na hokej mohla začít. Ještě jsme museli zase přes půl Prahy k nám domů, abych si vzal dres a nechal doma věci ze školy, a potom ještě větší štreku na Českomoravskou do Šašky. Co o hokeji? Kluci hráli dobře, prohra je za předvedený výkon až moc krutá. Za tu cenu vstupenek vlastně taky. Alespoň mě zahřálo u srdce, když mi Pepa řekl, že máme opravdu skvělý fans:-) Sice byl poněkud zaskočen, když zjistil, že máme lístky do kotle a celou dobu bude stát, ale určitě ani on sám nečekal jak moc bude fandit :-P Což se mimochodem slávistům pořád nedaří...nic proti pražákům, ale oni jsou vážně anti-fans...klasickej příklad. Po hokeji jsme se přesunuli na jižák (jestli na florenci na mě lidi kvůli dresu koukali nepříjemně, tak na hájích to teprv byla ta pravá sranda...fu.k them), do blanice na pár zdravotních ještě se Simčou a pár jejich známýma z KV.
    Středu jsem začal poměrně ve stejným duchu, když jsem se opět probral oblečenej na gauči v pět ráno, takže jsem tentokrát o hodinu svýho roomieho předstihl. V jednu mi začlo na JM cviko z Hospodářských dějin. Jestli minulé týdny projížděl slidy v ďábelským tempu, tentokrát si asi řekl, že nám šanci nedá vůbec žádnou. Ono psát stejně rychle, jako někdo mluví vážně nejde...ne, ani na vysoký. Za hodinu čistýho času jsem popsal plnejch šest stránek A4...poměrně obdivuhodný...samozřejmě vzhledem na mé obyvklé poměry. Ale stejně je to dost. Nicméně přežil jsem to bez úhony, nakoupil si nějaký zásoby jídla na chodově a odpolední volno mohlo začít v plný parádě.
     V sedm se navíc stavila Simča na pár HIMYMů, protože už očividně nemohla poslouchat věčný diskuze o čtvrtý sérii. Chudák ještě neviděla celou třetí...a to pak má člověk v hospodě těžký :-D No a konec...víc už toho nebude. Hokej už běží poměrně značnou chvíli a já o tu srandu nechci přijít...
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC