Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Novoroční předsevzetí?

aneb Přestat chlastat a víc se učit...
    Vlastně je jen škoda, že na stupidní předsevzetí nevěřím. Je sobota, všichni jsou v hospodě, já jsem unavenej, všechno mě bolí a přemýšlím, jestli si tuhle hodinku psaní zpříjemnit kafem nebo vínem. A nebo si to zpříjemnit tím, že prostě nebudu vstávat z křesla. Cítím totiž, že nohy nějak vypovídají službu, tak proč to riskovat. A zaúkolovat naše by byla poměrně drzá záležitost. A proč nejsem v hospodě? Přeci se dokážu bavit i bez alkoholu...což mi připomíná, jak jsem se zrušil na Silvestra. Tak proč okolo toho dál chodit...
   
    Původně jsem rodiče překvapil informací, že na Silvestra s nima budu doma. Třicátého jsem je překvapil ještě jednou, a totiž sdělením, že nakonec opravdu pojedu do Prahy. Jelikož se to všehno domluvilo poměrně dost narychlo, skoro jsem jim ani nestihl říct ahoj. Takže jsme v sestavě já, Slezi, Číča, Káťa a Vojtěch po šestý večerní seděli v rychlíku (jede přeci déle) do Prahy a s plánem vožrat se už ve vlaku.

...víno vyhrálo...

   
Do Pardubic se nám to poměrně dost dobře dařilo, ale nebyly by to Český dráhy, aby to šlo bez problémů. Naše mašina jednoduše vypověděla poslušnost a na další se mělo čekat přinejmenším dvacet minut. Pokud by zpoždění bylo ještě delší, bylo nám doporučeno přestoupit do IC jedoucího stejným směrem o pár desítek minut později. To asi ale Slezi s Vojtou nezaregistrovali a se stylem "každá koruna dobrá" se vydali do nádražní haly, aby si nechali vrátit jízdný z důvodu zpoždění. Tuhle část znám jen z vyprávění, takže pokud nekecali, ženský za přepážkou vysvětlovali, že už teď kvůli zpoždění nestihnou svůj naplánovaný program a musí přespat v Pardubicích. Ženská prý významnou chvíli studovala cosi o pravidlech v tomto případě, nechala je podepsat prohlášení a vrátila jim dvě kila. Jenže mezitím zpoždění našeho rychlíku naskočilo na 50 minut a bylo tedy jasný, že bude rozumnější jet zmiňovaným IC. A protože ti dva géniové svůj lístek už "prodali", museli si ho prostě koupit znovu. A do koruny za stejnou částku, kterou pár minut předtím vyinkasovali od pravděpodobně hodně důvěřivé "ženě za pultem". Zbyek cesty už byl relativně v pohodě, i když nutno podotknout, že já osobně jsem ji poměrně měl.
   
    Na Hájích jsme se hnedka vydali do Guinesse, kde nás později doplnil ještě Víťa se svojí novou, hezkou, chytrou a milou přítelkyní Míšou :-P Zbytek večera už si jednoduše nepamatuju, taky vzhledem k faktu, že už je to pár dnů za mnou.
   
    Druhý den jsem vstával po desáté a společně jsme dávali dohromady předešlý večer. Někdo i poznamenal, že tyhle akce den před hlavní kalbou jsou nejlepší, protože od nich nikdo moc nečeká a samotný zlatý hřeb už poté stojí za slušnou vy..žpr..l. Naštěstí to nebyla pravda, řekl bych, že spíš naopak. Každopádně ve dvě jsem se sám vydal na Chodov nakoupit si věci na večer a cestou tam autobusem jsem si neodpustil lehce melancholickou náladu, že je to poslední cesta tímto směrem v roce 2008. Hned za těma závorama při vstupu do Hypernovy byly strategicky vyskládaný krabice s Bohemkou za poměrně slušných devět pětek, takže to trvalo asi pět vteřin a první "item" už mi ležel na dně košíku. Nakonec se přidalo ještě pár věcí k jídlu, dvoulitrovka CC pro Víťu, půllitr vodky s dvěma džusama pro mě a krabice s 10 pivama pro nás oba. Cestu zpátky jsem proklínal sám sebe, že jsem jel sám. Nákup to byl kurevsky těžkej, navíc ta krabice od Staropramenu vypadal poměrně nespolehlivě, takže jsem jen čekal, až se to urve a já budu jak kretén uprostřed miliardy lidí (nápad jít nakoupit ve dvě odpoledne jsem očividně podle všudypřítomných front neměl sám) sbírat piva ze země. Ještě předtím jsem si skočil do DM pro novej gel na vlasy, který opravdu dělá čest svému jménu Indestructible, protože když se po celý noci v posteli probudíte se stejným účesem jako večer, už to prostě něco znamená :-D
   
    Mno a co samotný večer? O některých částech nevim vůbec (podle všeho jsem ani nemohl chodit, ty fotky a videa co Vojta pořídil jsou docela usvědčující ) a některý zas vidim živě doteď. Mám dojem že od šesti jsme začali postupně popíjet, zkoukli jsme Ivánka i některý díly Kaisera s Lábusem a potom si po dvacátý užívali Sám doma. O půlnoci jsem bouchnul šáňo, trochu ho rozlil ostatním a zbytek si uhamounil pro sebe. V návalu docela slušný opilosti jsem potom hodil prázdnou flašku z balkónu. Což je taky poslední věc, kterou si pamatuju do dvou hodin v noci, kdy jsme se s klukama rozhodli, že jedem vyzkoušet situaci u kolejí. El Magico jsme kvůli údajné vysoké koncentraci mužského pohlaví odpískali a skončili jsme v Blanici, kde už nám nedali ani pivo, takže jsem si objednal JW a pomalu se dostával z toho strašně opilýho stavu. Podařilo se mi to poměrně slušně a za pár chvil už jsem vedl krásný rozhovor se za mnou sedící slečnou. Klára. Pracovala v Anglii a měla ráda ragby, takže jsme si poměrně měli co říct. Cestu zpátky jsme si v autobusu krátili docela hodně hlučným zpěvem, navíc jestli normálně zpívám děsně, v opilosti to teprve musí být zážitek. Kolem pátý v noci (ráno) jsme zalehli do postele a oslavy Novýho roku byly u konce.
   
    1.1. jsem se probral přesně v poledne, aniž bych měl sebemenší tušení, kde jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem se dal dohromady a jestli opravdu platí to rčení "jak na Nový...", tak potom se mám opravdu na co těšit. O půl čtvrtý jsme vyjeli z Prahy, o půl šestý už jsem seděl s našima v kuchyni, jedl čočkovou polívku a vyprávěl jim o včerejší noci.

    V pátek se víceméně nic nedělo. Na oběd jsme šli celá rodina k babičce na tradiční novoroční kačenu, a potom s našima na kafe k Sukom. Víceméně všechno.

    No a dneska nás čekal Novoroční turnaj v Ústí. Cokoliv jinýho než výhra by bylo před začátkem zklamáním, takže celkový druhý místo se jako úspěch rozhodně brát nedá. A i když jsem podle svýho zahrál poměrně slušně, ta spálená tutovka, která v podstatě rozhodla o naší finálové prohře to celý stejně kazí. Ještě by byla možnost to svést na Číču, že mi to blbě dal, jenže to by mělo asi pramalou šanci na úspěch. Takže po předloňském první místě a loňském třetím jsme letos zkompletovali všechny medailový umístění. Třeba bychom mohli začít říkat, že to byl účel. Co? Ne? Tak ne...
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC