Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Mikuláš, ženský a spousta chlastu...

aneb Suit up!
    Né tak o ženských psát nebudu. Přeci jen je lepší držet hubu a neřešit potom zbytečný komplikace. Navíc i kdybych napsal úplně všechno, tak to stejně vyjde maximálně na tři řádky. Erotický povídky by mi prostě nešly.  :-) 
    Ve středu jsme pořádali se známýma z Prahy Mikuláše. Ono to víceméně s touhle tradicí vlastně ani nemělo nic společnýho, ale občas člověk fakt, že se jde vožrat jako prase, musí nazvat nějak intelektuálně. Celý den mi bylo neskutečně blbě z předchozí dne, kdy jsem šel "posedět" s lidma od pepy a simči. Vzal jsem sebou i Víťu, kterej ale chytře ve dvanáct odešel, protože nechtěl riskovat žádný zvěrstva. Taky jsem měl takovej plán, jenže já sám sebe do nepříjemnejch záležitostí hrozně těžkou přemlouvám. Nicméně přetrpěl jsem dějiny a potom mě čekal nákup nějakýho toho presentu na večer. Cestou z chodova jsem si ale musel vystoupit z autobusu už na donovalský a zbytek dojít pěšky, protože se mi udělalo lehce nevolno J  V šest dorazil na byt Volty a za pár minut už jsme seděli ve čtyřech u Matouše s prvním pivem, který mě naštěstí dostalo z toho "nevolnýho“ stavu. Ostatní začali přicházet docela se slušným zpožděním, ale mám pocit, že po sedmý už jsme byli víceméně v kompletní sestavě. Rozdali jsme si dárky, já urazil osm piv a po jedenáctý jsme postupně začali platit, po čemž následovala cesta do Magica. Tam už se mi vzpomínky pomalu ztrácej a vlastně ani nemá moc smysl se v tom šťourat. Chlastalo se, tancovalo, okukovali se striptérky a potom znovu zase všechno dokola. Když nás vyhodili i z Magica, vyrazili jsme zpátky na háje do Guinesse na takový to jedno zbytečný. Těsně před pátou jsme skončili i tam, v Pohodě měli „naneštěstí“ už taky zavřeno, takže se ta čtvrtina lidí co nás zhruba zbyla vydala k nám spát. S Davidem a Andrejem jsme si ještě pustili televizi a za pár minut už jsme koukali i s Borisem, kterej akorát vstával do školy. Kluci se pak rozhodli, že přeci jen půjdou taky, aby se podle jejich slov alespoň podívali, kdo tu jejich přednášku má v tuhle dobu vlastně na starosti.
    Probudil jsem se po dvanáctý (rozhodování jestli jít nebo nejít na florbal bylo tím pádem vyřešený) a dvakrát vesele mi teda nebylo. Jen jsem pozdravil Víťu, kterej zrovna odjížděl domů, uvařil jsem si čaj a pomalu se dával dohromady. Před čtvrtou jsem se vypravil na Václavák, kde na mě už po skončeným školení čekala máma. Procházka na Staromák,kaštany,  klobása (ale bez piva :-( ) a lehký bloudění zpátky...krásně uvolněnej podvečer. Doma jsem potom zkouknul ty sešívaný bídáky a před dvanáctou to nadobro zalomil.
    Ráno jsem se skrytou vnitřní silou donutil vstát na anglinu, zabalil si věci a v devět už pochodoval přes nádraží do školy. Nakonec jsem se jí ale jen zeptal, jak jsem napsal průběžnej test a jakej je termín pro ten závěrečnej a zase se s ní rozloučil. Doma tradičně k mamce do práce, odvoz domů s tátou a potom odpolední zevlovačka v posteli s jídlem a točeným pivkem. V pět jsme jeli popřát babičce k narozkám a večer jsem...zůstal doma:-)
    V sobotu jsem poprvý za poslední čtyri měsíce vstal o půl osmý a hned po probuzení mi došlo, proč to normálně nedělám. Čekali mě nákupy s našima a bráchou se Zitou v Pardubkách. Mě osobně dokáže psychicky rozhodit i delší nákup v konzumu, takže tohle bylo vážně něco na mojí odolnost. Zůstat v tom obchodním centru ještě o půl hodiny dýl, tak by mě to asi jednoduše vykastrovalo. Na druhou stranu je ale pravda, že nejdýl v obchodě jsem strávil bezkonkurenčně já u Blažka, když jsem vybíral košili ke kvádru. Což mi připomíná, že jsem přeskočil část s kupováním obleku. No ale nic převratnýho...vybral, zkusil a odešel :-) Až jsem si řikal, jestli ho náhodou neušili přímo pro mě. Za ! čtyři ! hodiny jsme měli hotovo a po jedný odpolední odjížděli domů. Od pěti jsem si vychutnal naši výhru nad Ruskem (Rusáci jsou kurvy i ve florbalu) a po skončení zase maminčinu svíčkovou....mňami.
    No a konečně dnešek? Víceméně nic převratnýho. Cesta do Prahy byla v pohodě, jídlo jsem dovezl všechno v pořádku a zápas se Švédskem bohužel žádný překvapení nepřineslo. Každopádně to byl úžasnej zápas a je jen škoda, že to ti naši s prominutím "matláci" neudrželi :-) Asi si to schovávaj na finále...no budiž, já to rád uvidim naživo.
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC