Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Já čtu...

aneb Už bylo konečně na čase
    Což o to, že je to Viewegh a jeho literatura, kritiky hodnocená jako pokleslá. Už tak dlouho jsem nic nečetl, že je to vlastně úplně jedno. Dřív to tak nebývalo...dřív ale taky bylo víc času. Ještě mám pořád v šuplíku ve stole Pravidla moštárny, který jsem si koupil někdy v půlce druhýho semestru. A ještě pořád jsem je ani nezačal číst. Jak ostudné... Čili když Víťa dočetl Román pro muže od již zmíněného autora, došlo mi, že pokud něčím zase začít (nebo aspoň konečně zase něco přečíst), tohle bude ideální. Nenáročný, netlustý, nic intelektuálního. Po půlce knihy bych ještě dodal obhroublé a úchylné. Ne ale v tom smyslu, že by to pobuřovalo mě. Spíš to může vzít ideály o mužském myšlení kdejaké dospívající slečně. Starší generaci zase zarazí výrazy, které neslýchaly ani v největších orgastických křečích jejich partnerek či partnerů. O šukání je tam toho hold spousta...někdy až moc, ale to mi nevadí. Příklad? Proč ne. V jedné pasáži knihy se dvě téměř hlavní postavy (bratr a sestra - Cyril a Aneta) baví o dceři jejich třetího sourozence, přičemž Cyril stále neví, kolik je jí vlastně let.
A: "Devatenáct!"
C: "Devatenáct?!" zopakuje Cyril překvapeně. "Tak to už není žádný dítě."
A: "To není."
C: "V jejím věku už Baarová mrdala s Goebbelsem."
    Tohle není jediná kulervoucí část, člověka tam zaskočí víc věcí. A omlouvám se panu Vieweghovi za neautorizované citování, ale vzhledem k faktu, že tento blog je jak na vyšší intelektuální, tak i literární úrovni, nemuselo by mu to zas tak vadit :-D Káždopadně dneska už to budu mít dočtený a můžu začít přemýšlet nad tím, jestli si najdu čas na další, či nikoli.
    No a co se dělo? V úterý jsme večer s Víťou zaplakali u fotbalu (AS - Chelsea 3:1), ve středu jsme si spravili chuť v Boulderu, včera kromě zakouřený Prahy kvůli požáru v "Hanoji" byla docela nuda a dneska už jsem vzhůru od 7 kvůli ranní anglině na žižkově. Každopádně se mi dneska zablýskalo na lepší časy. Vyučující mí řekla, že díky mým schopnostem v angličtině už tam ani chodit nemusím. Jen stačí, když se dostavím na testy. Moje angličtina je prostě slovy Bona fucking brilliant :-D No dost chvástání...pravda ale je, že ani tenhle kurz mě ničemu novýmu bohužel nenaučí. Což je sice škoda, ale tři kredity skoro zadarmo se hodí vždycky. Navíc mě to nutí si opakovat to co už umim a alespoň se tedy se znalostmi neposouvám na druhou stranu.
    A teď? Doposlouchám Falca (na jehož zfilmovanej život rozhodně musim jít do kina) a půjdu si číst...dneska ještě zůstávám v Praze, takže se pokusím kouknout na nějaký učení co mám na příští týden. A jelikož jsem si dneska v hypernově koupil víno a pizzu, večerní program je taky jasný...
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC