Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Finally...

aneb Chtěl jsem, ale nemohl
    Ne, neskončil jsem s blogováním. Jen prostě to připojení, které mělo být už minulý čtvrtek se ještě pořád nedostavilo. Takže jediný místo, kde se v tuhle chvíli dá připojit je na bráchovym autě, který je zaparkovaný kousek od baráku sousedů. Takže až tohle půjdu uploadnout, tak s sebou zase vemu dvě utěrky (jednu pod noťas a jednu přes něj ), položim laptopa na střechu, přežiju pár vteřin v dešti a zas půjdu zpátky. Co bych taky pro svůj blog neudělal. Navíc je třeba dodat, že zas tak špatný místo to není, navíc kvůli netu bych tam vydržel klidně i hodinku. Problémem však stále je to typicky deštivý zdejší počasí. Který mě už začíná pěkně srát :-) Člověk má po sedmi víceméně slunečných dnech v práci konečně volno a ono musí bejt hnusně…stejně mi ale pořád není nejlíp ze včerejška, takže to zas tak ani nevadí, že musim zůstat doma. Ke včerejšku pozdějc…začnem nějak od začátku.
    Tenhle pátek už to bude 14 dní od doby, co jsme přiletěli s Johnem Smithem do Edinu. Ten čas stejně tak krásně plyne. Na airportu na nás nečekal jen Vytas, ale objevil se tam dokonce i brácha. No skvělej pocit ho zas po půlroce potkat…doma setkání se všema ostatníma…Aiste, Neringa, Mantas a moje do krásy rostoucí neteř Kamila. Pamatuju si jí z doby, kdy jen ležela, spala nebo brečela, takže teďka je to nádherná změna, vidět ji jak pobíhá okolo, bere do ruky všelijaký věci a tak nadšeně se tomu sama směje. Bohužel na ní ale loňský léto, kdy jsem ji při každý cestě autem držel láhev s čajem u pusy, nějaký výraznější vzpomínky nezanechaly, takže jsem spolu museli začínat zase od začátku. Ale zlepšuje se…už se se mnou sem tam i o něco rozdělí. 
    První čtyři dny ve Skotsku jsem měli volný, neboť nám Javen dal práci až od středy. Takovejch prachů kolik jsem za těch pár dní utopil mi loňskej rok vystačilo na dva tejdny. O to hůř, když jsem měl jen peníze z domu a na kontě žádný vydělaný…takže lze říci, že první týden jsem s hodnotou vlastního kapitálu pohyboval spíš na druhou stranu, než bych zákonitě chtěl. Třeba jen to pondělí, kdy jsme šli s Michalem a Johnem na okružní „beer-trip“. Shrnutí…sedm hospod, sedm pint, £25 v piči a navíc jsem potom doma „odložil“ večeři (prostě jsem se poblil no). Naštěstí je John kámoš, tak mě v tom nenechal samotnýho…od toho přeci na světě jsou ne? :-)
    No a ve středu nám to už oběma začlo na ostro. Pro něj šest a pro mě sedm dní v řadě..prostě když už skok do ledový vody, tak aspoň z pořádný vejšky ne? Nebo nevim jak jinak si vysvětlit myšlení našeho milého menážra. Každopádně bylo fajn zas vidět ty lidi, s kterýma jsem loni strávil tolik času. Hlavně Jannieho a Mika…dokonce i s ženskejma jsme v práci polepšili, jenže jsou to takový ty patnáctky nebo šestnáctky…a s těma jsme už skončili :-) Nebo třeba zas možná začnem, až nám bude 23…Já vim no…nemístnej vtípek, ale tak krásně do toho sednul, že to prostě nešlo udržet :-) Nabokovovo srce by zaplesalo…ale už fakt dost.
    První dny v práci byly strašný, což sice neznamená, že se tam teďka v pátek budu těšit, ale už  se do toho tempa pomalu začínám dostávat. Za pár dní už to bude prostě rutina. Snad to tak cejtí i můj milej John, neboť myslim, že mě po prvnim dnu v práci poměrně nenáviděl. Ale já ho přece nenutil…navíc jsou za to hodně dobrý prachy, tak ještě aby držkoval. Nevim kde jinde bych si měl vydělat za sedm dní víc jak desítku… Taky se dá říct, že těch sedm dní teda uteklo fest rychle…zatím to není tak busy, jak jsem očekával, takže včera ten poslední den se dá říct, že jsem se tam kopal do prdele nudil. Večer potom Neringa slavila narozky a současně to byla její a Mantasova rozlučka, protože dneska večer se vracej domů…po třech letech života v zahraničí…to musí bejt kua pocit co? No každopádně párty se docela slušně vyvedla, vypil jsem nespočet piv, šel spát poslední a ráno mi bylo blbě. Prostě dobrá no :-)
    A dneska další rozlučková party Debbie v indický restauraci. Pevně doufám, že je to místo, kde se nedá nějak moc kalit…s tímhle pocitem jsem ale přesně v opozici s Johnem. Na to, že zejtra pracuje, si nějak věří frajer :-) No nic, budu končit a jdu to ven uploadnout…fotky budou až pozdějc, protože ty daj vic práce, než tyhle cinty :-)
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC