Fisher's world

Practice makes perfect, but nothing is perfect, so why practice? Because perfection is overrated and I'm better than that!

Blog

Dědo sníh, snížek...

aneb Akční týden nakonec...
...zas tak akční nebyl. I když to je docela relativní. Některý akce totiž nedopadly vůbec(poker, U2), na druhou stranu ty ostatní dopadly takovým způsobem, že to i docela vykompenzovaly. Takže se to pokusím tak nějak shrnout...bohužel už zase uběhl víc než týden..
    Minulá sobota nakonec opravdu kocovinová byla. Začátek v pět u Vaška (díky tomu sudu jsem už jich měl pět (nebo šest?) při odchodu z domu), doražení v Národě a po malým intermezzu v Jávě, kde zas mimochodem bylo víc rovnejch kšiltů než v Detroitu, jsme večer zakončili v Omeze. A jelikož Láďa je člověk na správným místě, jeli jsme se Slezim domů v policejním autě. Škoda jen, že kvůli nám nezapnul majáčky.
    Druhý den k večeru jsem chtěl naše jen tak lehce šokovat u televize, tak jsem jim oznámil, že mě předešlou noc přivezli domu měšťáci. To poklidný "Jak to?" pronesený mou mámou si pořád pamatuju úplně přesně. Buď bezmezná důvěra, že já prostě nemůžu nic špatnýho provést, nebo už nadobro zlomená hůl nad mojí osobou...jiný možnosti v tom už asi nebudou :-) Tímhle jsem ale přeskočil událost dne...ligu v Rokytnici. Až v jedenáctým zápase jsme poprvé poznali hořkost porážky. A to je taky asi jediný pozitivum. I když letos pravděpodobně postoupíme, stejně to nebude mít žádnej význam. S tím co hrajem totiž zase hodně rychle sestoupíme zpátky. Kolikrát jsem si už letos říkal, jestli vyhráváme kvůli našim schopnostem, nebo spíš nemohoucnosti ostatních.
    Kvůli statnímu svátku jsem se do Prahy vydal až v pondělí a konečně si zašel do kina na Falca, na což jsem se těšil snad tři týdny, čili od chvíle, kdy jsem poprvý zahlídl billboardy na hlaváku. Očekávání vysoký, zážitek nadprůměrnej a celkovej dojem spíš dobrej. Na "skvělý" tomu prostě něco chybělo. Nechci tím ale říct, že se mi to nelíbilo. Falco byl zahranej skvěle, až jsem chvíle zapomněl, že to vlastně není on. Jenže třeba skladba "Out of the Dark" hrající při závěrečných titulcích má každýho odbourat. Ale já jí ani nedoposlouchal celou...ta se prostě nepovedla přezpívat. Škoda.
    O úterý je snad i škoda mluvit. Na přednášky jsem nešel a slíbený pokerový večer se nekonal z tak blbýho důvodu, že se mi o něm ani nechce psát. Aspoň jsme si po dlouhý době zašli všichni tři spolubydlící na pivko do minimaxu a opět se krásně zhádali o ekonomice a její (ne)schopnost aplikování jejích teorií i do běžného života. Kdo zastával jakej názor je snad víc než jasný..poradím jen, že to bylo dva na jednoho...překvapivý co? :-D
    Ve středu se konečně odehrál dlouho očekávaný zápas ve squashi s Borisem. Třikrát jsme spolu zatím hráli, třikrát pokaždý prohrál, takže mě poměrně překvapilo, když se se mnou v pátek vsadil o deset piv. A co se nestalo. Půl hoďky po zápase už jsem seděl v autobuse na chodov, protože jsem musel "něco" koupit v hypernově. Smůla. Ve 12 jsem se sbalil a vyrazil na jižák absolvovat cviko z dějin. Bohužel jsem ale zapomněl, že ten den cviko odpadlo, takže jsem se projel docela zbytečně. I když to je taky relativní. Nechtělo se mi jet hnedka zase domů, tak jsem vytáhl pepu na pivko a...a domů jsme dorazil po čtvrtý, nalámanej jako prase. Lehce jsem si zdřímnul, přičemž jsem prospal i skoro celou první půlku fotbalu. Vzbudila mě smska od pepy, ať zas přijedu do blanice dokoukat fotbal. Takže jsem se během chvilky sbalil a v takovým smutným deliriu se dokodrcal do hospody. Na pivo jsem už chuť vůbec neměl, objednal jsem si malinovku, dokoukal fotbal a úplně vyřízenej zase odjel domů. Výživnej vejlet, fakt že jo.
    Na čtvrtek jsem se ale těšil stejně ze všeho nejvíc. Přežil jsem odpolední generální úklid a ve tři jsme s Víťou a Míšou odjížděli do Brna za...kamarádama:-) Cesta s SA byla poměrně v pohodě. Za 113 kč, dvě hodiny cesty, hnusný kafe v ceně, který navíc roznášela poměrně vyvinutá "letuška"...co by chtěl člověk víc. Věci jsme si hodili k Vojtovi do bytu a mohlo se jít kalit. Na "nějakým" náměstí před "nějakou" budovou (já v brně znám jen svoboďák, výstaviště a hlavák) jsme procházeli okolo malý skupinky lidí, kteří s mikrofonem hlásali něco o víře, Bohu a tady o těch ostatních sr...věcech. Což ale bylo něco pro mě a Víťu a hnedka jsme tam naběhli přispět svým názorem. Cestu nám zatarasil asi tak čtyricetiletej černoprdelník a diskuze mohla začít. Jen se ale potvrdilo, že s těmahle lidma se diskutovat nedá, protože když už se konečně dostanete k neprůstřelnýmu argumentu, tak to zakecají tím, že v bibli je to jinak. Celkem jsme za ten večer prošli tři hospody a vážně se to vyvedlo. V tý poslední jsem navíc potkal "jí" (to je ta osudová), takže i když jsem byl celkem slušně vožralej, komplimenty jsem ze sebe tahal ani nevim jak. Každopádně v tý hospodě byl strašnej kravál, takže když odcházela, řekla mi ať počkám venku, abychom se rozloučili. Řekla mi svý jméno, uložila mi svý číslo do mobilu, dala mi pusu a odešla...a předpokládám, že tím to taky všechno skončilo. V pět ráno jsme se vrátili zpátky na byt a ještě před spaním jsme s Vojtěchem stihli načnout jeho stáčený. Že ho Vojta pil z hrnce a já z hrníčku by se snad ještě tolerovat dalo. Ale že do toho Vojta nalil ještě jahodovou a pomerančovou šťávu už je asi moc. Navíc žádná překvapivá chuť z toho nebyla...prostě to bylo hnusný :-D V šest jsme konečně zalehli do postele, ale jelikož vedle Víti není tak jednoduchý spát, v děvet už jsem byl vzhůru a na Vojtově noťasu si brouzdal netem. Postupně se začali probouzet i všichni ostatní, přičemž s Vojtou jsme ještě před odjezdem to stáčený dopili. Předpokládám, že takovej litřík tam ještě mohl bejt.
    Kolem půl druhý jsme dorazili do Třebový, já se lehce v podnapilým stavu stavil k mámě do práce, táta mě hodil domů a já se konečně mohl prospat. Bylo to náročný...ale supr.
Žádné komentáře
 
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil. HONORÉ DE BALZAC